Policie České republiky si připsala další skvělý počin. Ve svém žargonu zřejmě „Zajistila skupinu pachatelů trestného činu ukradení opracovaného smrkového kmene (tzv. májka) včetně předmětu doličného a na místě jim uložila blokové pokuty v celkové částce 5.000 Kč. Orientační dechová zkouška byla negativní.“
Když opominu jistě jen spektakulární možnost, že policisté, jinak možná podřimující na vedlejší cestě, potřebovali vykázat činnost nebo dokonce v někom z osádky auta rozpoznali osobu, která někomu z nich kdysi přebrala holku, tak je jejich akce dost překvapivá.
Kradení májky je lidovým zvykem a pokud se podaří, tak ostudou okradeného, který májku dřív ostatně před tím namnoze skácel v panském lese. Dnes bývá majetkově posvěcená obcí nebo místním majitelem lesa, ale ne evidovaným obecním majetkem. Ostatně ani tuhle „krádež“ nikdo nehlásil, neměl v té chvíli ani kdo, kdyby byli u májky, tak by jim ji nepodřízli. Ani zpětně starosta „okradené“ obce věc nevnímal jinak než jako dávný zvyk, chlapsky snesl potupu vesnice bez májky a k policejní kauze krádeže opracovaného smrkového kmene se jako poškozený nepřipojil.
Možná si řeknete, že je to sice kuriózní, ale že policie musí konat, když se něco ztratí i bez ohledu na zvyky a přání majitele, kam bychom se jinak dostali.
Pokud by stavění máje bylo zapsáno na seznam kulturních památek UNESCO, kradení by inscenovali najatí herci v krojích, vlastní kácení ovšem prováděli specialisté na výškové práce, májka by byla jištěna jeřábem, připraveny by byly dvě hasičské jednotky, záchranná služba, vrtulník, policejní psycholog a vlaječka EU. Zaštiťující neziskovka by za zorganizování náročné akce inkasovala půl milionu.
Ale zpět na začátek, májka je z principu majetkem chráněným policií a tedy tímto státem.
Na Pohoří, či spíš u smrčků v louce nad nimi, bývala výjimečná boží muka.
Slovem výjimečný se trochu plýtvá, tak napíšu, že tady je použito správně.
Jednak byla dost vysoko, v nadmořské výši 915 metrů, k tomu dnes mimo cesty a z nich skoro neviditelná.
Hlavně ale byla formou jediná. Kamenné tělo mělo tvar lyry, jejíž dvě lokny dosedaly na podstavec, ale mezi nimi nebyly kameny spojené. Kříž nad lyrou byl možná litěný, v každém případě vylomený a spolu s ním také kulatý terč v horní části pomníku.
Píšu, že jsou to boží muka, ale úplně jist si nejsem. Já osobně si pod tím pojmem představuji ty vysoké sloupy s lucerničkou nahoře. Pak vím, co je tesaná výklenková kaplička, jeden kus kamene, taková malá skříňka většinou kolem metru a půl výšky, u nás v Novohradských horách nejčastěji od Pohoří k Malontům, s jedním malým výklenkem, zpravidla krásně zdobená, s jen malým kamenným či kovovým křížkem na vrcholu, prý se jim říká mártly.
Pak jsou velké kamenné kříže, často misijní, a pod nimi významem i velikostí jsou litěné křížky na malých kamenných soklech. Mimo kategorie jsou kříže na velkých kamenných podstavcích ať jednoduchých nebo tvarově či výzdobou uměleckých.
Ta boží muka na Pohoří nepatří do žádné z těhle skupin.
Ale co je dělá ze všeho nejvíc výjimečnými, je velký letopočet na nich.
Čtyřka je buď trochu baculatá nebo devítka nedotažená. Takže 1934 nebo dokonce 1939.
Možná poslední postavená boží muka v Novohradských horách. V prvním případě po nástupu nacismu, ale ještě pořád za První republiky, v druhém už po záboru Československa.
Rok 1939 by samozřejmě vyvolával další otázky, které bychom si nekladli, kdyby na soklu byly obvyklé nápisy INRI, Gelobt sei Jesus Christus či cokoli nezvratně církevního. Což jsou možná písmena HS, v dolní části písmene H je tu vepsáno malé „v“ a v horní „t“ nebo snad křížek, všechno v pozitivní grafice, poctivě vystupující z kamene.
Zato letopočet 1934?9? je do kamene vryt vlastně dost nedbale.
Třeba to nebyla boží muka, ale pomník připojení Buchers k Říši. Co by v tom případě bylo v prázdném terči, je tedy lépe nedomýšlet.
Možná je to kombinace obojího, božích muk na počátku a oslavného dodatečného letopočtu.
To by můj vztah k pomníku změnilo a dělalo z určitého pohledu důležitějším, byl by navíc svědectvím své doby. Jen nevím, co v tom případě s tím terčem, hákový kříž a nácky kolem pomníku bych na Pohoří nechtěl.
Ale to byla úvaha jen pro každý případ, snad to byla boží muka.
Byla, protože se ztratila, zůstala po nich jen nehluboká jáma.
Já to zjistil před společnou výpravou za kvetoucími narcisy a po chvíli uvažování se rozhodl nahlásit na místně příslušné policii v Kaplici.
Dost často mluvím o tom, že se málo staráme a příliš smiřujeme s tím, co špatného se někdy děje, tak jsem vlastně neměl jinou možnost než konat.
Policisté byli milí a profesionální, já naštěstí nebyl za archanděla Gabriela, takže jsem rozumně netvrdil, že boží muka někdo ukradl, ale pro případ, že by byla někde v opravě, jen nahlásil, že tam prostě nejsou.
Asi po dvou týdnech mi policisté volali, že boží muka jsou na světě, má je majitel pozemku, odvezl je k pozdější opravě.
Opatrně jsem se zeptal, proč je odvážel, když je nemíní hned opravovat.
Prý byla v havarijním stavu, ale na opravu teď nemá čas.
No, to nezní moc přesvědčivě.
Boží muka byla kamenná, odlomená někdy před víc než třiceti, spíš padesáti lety. V tomhle stavu by na místě vydržela další stovky let, aniž by se jim něco dalšího stalo. Majitel je bohatý člověk, spíš bych řekl velmi bohatý a velmi zaneprázdněný. Představa, že si nechává boží muka doma na zimu, aby je pak za dlouhých večerů po práci v garáži opravoval, se mi nezdá být pravděpodobná.
A pokud mají čekat na opravu třeba měsíce, natož roky, tak měla zatím zůstat kde byla, aby žila a plnila to, proč tam jsou, tedy byla místem, kam kvůli nim chodí lidé.
Třeba majitel nechtěl, aby tam chodili…
Takže nevím, jestli tenhle konec je pro Pohořská boží muka veselý nebo neveselý, ale nemám právo úmysly majitele pozemku zpochybňovat.
Horší je jiná věc, kterou jsem díky nim zjistil.
Ta boží muka právně neexistují, stejně jako neexistuje naprostá většina všech drobných sakrálních památek v tomto státě. Policisté mi to řekli hned a bohužel zřejmě měli opravdu. Existují pouze ty památky, které jsou zapsány jako kulturní památka. Ty ostatní, byť by byly v mapě, prostě nejsou.
Jsou právně a hmotně neexistující součástí pozemku, takže bez jakéhokoli omezení patří majiteli. Ten si s nimi může dělat co chce. Dát ke krbu, udělat z nich schod do sklepa, prodat do Německa, rozbít palicí, vyhodit na skládku, rozjezdit buldozerem. Pokud si někdo na jeho zacházení s božími muky bude stěžovat, policie to odloží, protože jednak ničemu, co neexistuje, nelze ublížit, jednak je to věc majitele a tím není stát ani společnost, ale latifundista.
Pokud nezapsaná sakrální památka zmizí (nebo jako zmizí), může se na policii obrátit jen majitel pozemku s tím, že se mu „něco“ ztratilo či bylo ukradeno. Ne „boží muka“ tedy sakrální památka, ale podle okolností třeba kus „opracovaného kamene ve tvaru kříže s nápisem 1824“.
Většina větších majitelů zemědělských pozemků v pohraničních horách jsou velkopodnikatelé, dost často ne v zemědělství, ale spíš dotační finančníci nebo provozovatelé honiteb.
To je první ohrožení pro sakrální památky. Jaký k nim mohou mít vztah?
Třeba hezký, asi někdy ano, vlastně často ano.
Ale určitě jiný, než hospodář, jehož pradědeček je tu nechal postavit jako dík, že se syn vrátil z války nebo žena s děckem přežily těžký porod.
V každém případě celá vesnice věděla, proč tu stojí, kapličky a křížky byly její součástí a pamětí.
Tenhle stát a jeho zákony vůbec plošně nechrání… málem jsem napsal „sakrální památky“, ale to právě teď zní moc majetnicky církevně… kapličky, křížky, boží muka.
A neříkejte, že se o ta svá nebojíte, protože ta jsou v mapě a ještě k tomu v nějaké památkářské publikaci. Mapa naznamená vůbec nic, publikace, pokud se nevěnuje výhradně památkám zapsaným, také ne.
Přijde mi strašné, že tahle společnost automaticky nechrání všechny sakrální památky.
Nejsem věřící ve smyslu chození do kostela, ale i kdybych neměl žádný vztah k duchovnímu původu těch křížků a kapliček (ale mám!), tak k nim mám úctu pro jejich historii, pro lidi, kteří je z nějakého důvodu stavěli, k práci kameníků, duši těch míst, krajinu jimi uspořádanou.
A náš zákon a spravedlnost říká, že neexistují? Že nemají cenu? Co je cena? Tohle je Havlova lepší společnost pravdy a lásky? Tohle je výsledek působení největšího vůdce KDU-ČSL Luxe? Tohle nejdřív vyřídil náš parlament, ještě než začal řešit stovky miliard církevních restitucí jako nejdůležitější morální nápravu bezpráví minulé společnosti?
Třeba mám špatné informace a všechno je v pořádku.
Zákony nezměním, tak jsem vám to alespoň napsal.
Možná jsou i jiné země, které nemají zákon na ochranu božích muk.
Ale třeba je to proto, že ho nepotřebují, že by v nich nikoho ani nenapadlo jim ubližovat, bezdůvodně stěhovat, krást je, nebo na nich jako majitel pozemku vydělávat.
Co není v morálce, musí být v zákoně.
A když to není ani v morálce ani v zákoně?
Smutná zpráva o našem třicetiletém putování k lepší společnosti.
Mohl bych vás navést, abyste si zjistili, že boží muka ve vašem okolí jsou zapsána jako kulturní památka a ještě lépe, poradit vám, abyste je k tomu zapsání navrhli vy.
Ale nedělám si iluze kolik lidí tohle čte a kolik z nich by bylo ochotno pro nějaký křížek něco udělat.
A že by se tam pak jeli památkáři opravdu podívat, tím si taky jist nejsem.
Asi budu chodit na Pohoří vyhlížet ta svá ztracená boží muka.
Májku hlídat nemusím, tu chrání Policie ČR a naše zákony.