1. července se bez většího zájmu médií se v Praze rozběhl nový preventivní a záchranný systém pro motoristy. Na nábřeží Vltavy byly spuštěny semafory sirény, varující před povodní. Zatím běží na pravém břehu řeky, do podzimu se rozběhne i levé nábřeží. Unikátností tohoto systému je, že není napojen na žádný velín ani sběrnici dat, které by projekt za 1,7 miliardy dál prodražily, ale měly by i jisté, byť malé, procento rizika selhání. Proto semafory blikají stále a stále běží i sirény.
Ing. Brzobohatý z útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy, odbor prevence živelních katastrof a čerpání dotací, k tomu říká.
„Do jisté míry chápu stížnosti obyvatel vnitřního města na blikající světla a sirény, hlavně v noci a také vnímám, že laická veřejnost nemusí zcela rozumět prevenci následků tisícileté povodně, zvláště teď, kdy je Vltava téměř vyschlá. Pokud by byl systém spuštěn v původně plánovaném termínu v roce 2001, byl by asi veřejností přijat lépe. Nicméně lepší je ho spustit se zpožděním než nikdy. A jako tenkrát nikdo nepředpokládal tak rozsáhlou povodeň, nebudeme si teď hrát na chytřejší. Lépe, když systém poběží naprázdno nějaká desetiletí a v ideálním případě i staletí, než kdyby nás zase někdy povodeň zaskočila. A je v každém případě správné, když si motoristé díky světlům a sirénám naučí nebezpečí očekávat.“
V komisi Bezpečnosti veřejné dopravy Evropské unie se připravuje zásadní změna provozu světel na železničních přejezdech. Zvýšený počet nehod na nich při blikající červené byl vědeckou komisí vyhodnocen tak, že řidiči světla prostě nevnímají, neboť je v tom místě neočekávají. Původně bylo plánováno, že bude vlak hlášen přes aplikaci handsfree do mobilních telefonů řidičů, ale projekt nebyl po pěti letech výzkumu pro vyčerpání grantu dokončen. Pro desetiletý program posílající data o vlaku na přejezdu přímo do řídících jednotek aut a jejich automatické zastavování, se nyní předpřípravnou komisí připravuje dotační rámec.
Proto budou od 1. ledna roku 2020 spuštěna na všech přejezdech EU červená světla trvale.
Tím se podle vědců z univerzity v Bamlbergu v řidičích k přejezdu vytvoří podmíněný reflex strachu, a tedy permanentního stresu, který by časem měl vyústit v automatické zastavování před každým přejezdem. Zřejmě sice dojde k vzniku kolon před frekventovanými přejezdy a v nich k řetězovým nehodám aut a úplně se neodstraní srážky s vlakem ve vysokých rychlostech, ale systém se jeví jako životaschopný a je třeba mu dát šanci.
Zdá se vám to být nemožné?
Mně ne.
Začátek prázdnin a začátek školního roku jsou pro mě vždy připomenutím lidské hlouposti. S vlastní školní výukou to nemá nic společného, jde o přechody před některými školami. Neodolám chuti udělat odbočku a zmínit vcelku úsměvný fakt, že poslední a hlavně první vyučovací den bývá pro obyvatele některých měst jedinou příležitostí jak vidět příslušníky své vlastní městské policie. Tři sta šedesát čtyři a půl dne sedí zašití u kamer šmírujících občany, ale dopoledne prvního září jsou starostou, hlavně před volbami, vyhnáni, aby se s otráveným výrazem v obličeji potupně postavili k přechodu a chránili svou přítomností přecházející děti. Ale mnohdy nadělají víc škod než užitku, dopravu řídit neumějí a pro řidiče jsou takovou atrakcí, že kvůli nim mohou děti přehlédnout.
Ale dost o nich, to by bylo na jiné povídání.
U některých přechodů stát strážníci nemusejí, protože jsou speciálně upravené, aby děti chránily.
Víte, které myslím?
Ty s ostrůvkem a blikajícími oranžovými semafory.
Proč to tam je?
No aby to chránilo děti…
A čím je to chrání?
No… že to na ně upozorní… odpovíte asi, ale už budete tušit zradu.
Ano, zrada v tom je.
Pointa správného článku má přijít na konci, aby jí text gradoval. Ale já ji řeknu hned.
Aby ta blikající světla někoho chránila, tedy na někoho upozornila, musela by svítit v době, kdy tam ten někdo je, musela by být s tím, co chrání, věcně spojená.
Ale tyhle idiotské přechody zběsile blikají dvacet čtyři hodin denně tři sta šedesát pět dnů v roce.
No, bože, řekne možná někdo, tak to svítí i jindy… Alespoň je ten přechod bezpečnější.
Jenže právě nonstop provozem se ta světelná diskotéka na přechodu stává nejen zbytečnou, ale pro děti nebezpečnou. Bliká to v deset hodin večer, bliká to v půli prázdnin, bliká to na Silvestra o půlnoci.
To je víc dětí před hospodou než tady!
Zběsile to svítí nonstop.
A ne před všemi školami a ani ne před těmi, které to potřebují, prostě tam, kde zrovna byl grant nebo možná radnici spřátelená stavební firma, prý to stojí přes milion.
Prostě to bliká, bliká, nikdo tam nechodí a ono to bliká.
Jediný efekt nonstop provozu, vedle toho, že se pár lidí, kteří vedle přechodu bydlí, muselo nutně zbláznit nebo mít alespoň epileptický záchvat, je to, že ho řidiči ignorují.
Když tohle monstrum namontovali před školu v Nových Hodějovicích, šel jsem na brzdy, hlavou mi proběhlo, že je tam nová stanice složek integrovaného záchranného systému a že tudy právě projíždím, když bouchnul Temelín. Osm světel zuřivě pulzovalo. Byla právě půlnoc.
Prostě ten přechod ignoruju. Ale v tom to přece je! Ten přechod mě měl vést k vyšší pozornosti, a ne že k ignorování.
Váš problém, řeknete možná. Já myslím, že ne, že tohle svědčí o tom, že se stovky milionů vyhazují za blbosti, že desítky (stovky?) dopravních inženýrů a referentů velkým měst jsou ignoranti, kteří tupě chodí do práce a dělají úkony tak, jak se to prostě dělá. Bez přemýšlení. O kolik dražší by ten přechod byl, kdyby se sám zapnul ráno v sedm a svítil řekněme do tří? Když už teda. Co by stálo toho úřadu, kdyby tam alespoň na začátku velkých prázdnin došel (pardon – někoho poslal), aby ten přechod vypnul?
No ano, pak by ho zase musel po prázdninách zapnout…
Ale ten přechod je nebezpečný i když svítí ve správnou dobu. Světla jsou nastavená na intenzitu slunečného dne. Byl tam někdy dopravní inženýr za šera a mlhy? Nebo řídí někdy sám auto? Byl ve škole, když se vyučovalo, že oči jsou přitahovány světlem? Za šera ten přechod oslňuje a tím, že bliká, ho těžko ignorujete, těžko přeostřujete. Že v noci tam děti stejně nejsou? Tak ať nebliká! A co ten nebožák, který není dítě a v deštivé noci tu náhodou jde? Toho nemám právo vidět? Dokonce tu blikaly diody i v zebrách přechodu. Viděl to někdy nějaký odborník nebo veřejný úředník za jízdy v mlze? Za časů železné opony takhle svítili pohraničníci v Dolním Dvořišti do očí řidičům, kteří se nebezpečně blížili hranici, oslepili je jen o něco víc, než tyhle přechody.
Že nad tím svítí další světla, výdobytek nové doby, kdy přechody musejí být speciálně osvětleny? To je další nesmysl, v některých případech strašně nebezpečný. Na stole projektanta to může vypadat zajímavě, že tohle osvětlení má být „hranaté“, ostře ohraničené. Hezky nám to ten přechod zvýrazní, že…
To je nesmysl a nebezpečná past. Pokud je za přechodem původní lampa veřejného osvětlení až o něco dál, dělá ta hranatá hranice osvětlení přechodu za ním černou stěnu, do níž řidič nevidí.
Málem jsem takhle jednou v noci srazil cyklistu. Ano, byla to shoda špatných náhod, jel v protisměru, protože v partě s přáteli, kteří šli po chodníku, tak on se na silnici považoval spíš za chodce a jen se tak na tom kole pomalu odstrkoval. Do večerní mlhy pršelo, proti mně se z táhlé zatáčky blížilo auto, já vezl káru s kamenem, raděj jsem se tedy uklidil víc k mé straně, přesvětlený přechod, právě když jsem na něj najel, protijedoucí auto srovnalo světla proti mně a já zjistil, že za tou stěnou tmy, tak deset metrů ode mne, je cyklista. Neubrzdil jsem to. Naštěstí si řidič naproti všiml, co se děje, a strhnul auto na prázdné parkoviště mimo silnici, já do protisměru, kde byl před chvíli on, a cyklista přežil. Ano, neměl tam co dělat, ano, byla to shoda špatných náhod, Ale nebýt těch idiotských světel nesmyslně přezařujících přechod, tak jsem ho viděl včas.
Znám dva takhle špatně přesvícené přechody a z obou mám za tmy a deště strach.
A nemyslím si ani nic dobrého o některých ostrůvcích přechodů na dvouproudých ulicích. Podle mého je hodně z nich nebezpečnějších, než když tam nebyly. Není na chodce vidět. Někdy je lepší úzkou silnici přejít najednou, než když parta malých dětí spoléhá na plastový ostrůvek, na který se stejně nevejdou, některé tam zůstanou a jiné rozběhnou. Za betonovými bloky a dvěma velkými terči přikázaných směrů jízdy zase nejsou malé děti vidět. A zúžená ulice mezi ostrůvkem a nově bezpečnostně upraveným chodníkem nenechává mezi korbou náklaďáku a chodci ani půl metru na reakci nebo nedejbože chybu.
A k tomu třeba tma, mlha a do očí řidiče svítící světla…
Ale neříkám, že všechny nové přechody jsou špatně.
Vlastně mi nejvíc vadí, když automaticky počítáme s tím, že cokoli uděláme, je dobře, čím víc blikajícího intenzivního světla a betonu, tím víc bezpečí.
Někdy je nejbezpečnější přehledné volné místo.
A léta dobře fungující přechod na tlačítko těžko nahradí nové betonové kreace s blikači.
Často ty milionové galaktické přechody vůbec nemusely být, kdyby lidé, kteří z jejich instalací žijí či se přiživují, dělali to, zač je platíme. Protože mnohdy tam aut neměla jezdit, dávno měla být na obchvatech měst a obcí, někdy projektově připravených už před třemi desítkami let.
Nedělejme, že za svou bezpečnost třeba obyvatelé Dasného a Češnovic vděčí přechodům, naopak jsou i se svými dětmi desítky let ohrožováni nečinností státní správy a průtahem silnice první třídy jejich obcemi.
Ale to by byl jiný příběh.
Nonstop blikající přechody před školami jsou špatné svou nesmyslností i potvrzením toho, jak už svět kolem sebe nevnímáme.
Jsou někdy jednodušší a účinnější cesty k bezpečnosti dětí.
V německy mluvících zemích bývají před obcemi sériově vyráběné tabule, ve Francii často jen namalované někým místním. Text třeba „Buďte opatrní, máme tu děti. Děkujeme.“ V té Francii u toho bývá i obrázek, jakoby dětskou rukou malovaný nebo možná opravdu dětský. Dokonce tam není nijak víc snížená rychlost, jen tyhle tabule. Nemůžu mluvit za všechny, ale na mě fungují. Vždycky znovu si ty děti uvědomím a opravdu jedu opatrněji než bych jel bez nich.
Ale každý jsme jiný, čeští dopravní inženýři zas věří na v noci o prázdninách burcující světla přechodů u liduprázdných škol.