V Novohradských horách roste šafrán bělokvětý. Kvete brzy zjara, takže psát o něm teď vypadá nepříslušně, ale vydržte.
I když budeme k Novohradským horám přísní a nebudeme jim připisovat zásluhy, které možná nemají, tak je třeba říci, že tenhle šafrán není stejný s tím, co třeba máte na zahrádce. Možná se do Novohradských hor kdysi dostal z Alp, ale není ani vyloučeno, že je u nás původní.
Je veden jako silně ohrožený, takže je v péči AOPK, tedy Agentury ochrany přírody a krajiny v Českých Budějovicích. Pokud jsem to dobře pochopil, dělá AOPK jednou za dva roky jeho monitoring a inventuru, tedy sčítání. Letos tak učinila 12. března a napočítala krásných 2360 květů. Většina z nich připadá na největší lokalitu pod jalovárnou na Pohoří. V roce 2021 ale ještě existovala další významná lokalita s téměř třemi stovkami květů, a to louka Janových Hutí. Přiznám se, že přesně nevím, kde tam šafrány rostly a kvetly, ale louka je tam jediná, takže si myslím, že je to ona.
Jenže letos při sčítání už byla v Janových Hutích šafránů jen zhruba jedna desetina, tedy přesně 35. Důvod je jasný, louka nebyla loni posekána a tráva šafrány udusila.
Tady se možná náš pohled na věc začne lišit. Vím, že většina z vás se raduje, že ještě někde něco krásného kvete, a to dokonce ta velká šafránová louka na Pohoří. A mnozí z vás to mají tak, že je třeba se smiřovat s vývojem, který přináší i zánik.
Já to mám obráceně, snažím se zachraňovat co se dá, a navíc upozorňovat na nečinnost nebo dokonce špatné konání těch, kteří zánik něčeho způsobují.
Takže jsem se na tu šafránovou louku šel letos v srpnu podívat. I kdyby tu byl zároveň chřástal, a louka se tedy nesměla v první seči kosit, v srpnu už by pokosená být nejen měla, ale i musela.
Předpokládal jsem navíc, že AOPK (má v názvu „ochrana“ ne „inventarizace“ přírody) vydala majiteli louky pokyn k jejímu pokosení. Navíc jsem si myslel, že s ohledem na až dvouletý plán inventarizace, tam někdo z AOPK zajde už letos v srpnu, aby ověřil, že louka je posekaná. Protože pokud by se neposekala, tak další pravidelná inventarizace v roce 2025 by už nutně musela jen konstatovat vymizení „silně ohroženého šafránu“. Ohrožené rostliny se mají chránit bez ohledu na svou krásu z pohledu lidí a slávu svého jména, ale šafrán se přece jen chrání snáz.
Takže jsem tedy na tu louku šel v srpnu a pak raději znovu opakovaně i v září.
Mám to snazší, nejsem ničí zaměstnanec a nemusím tedy čekat na cesťák nebo plánovanou inventuru.
Ta louka pořád není posekaná. Dokonce bych řekl, ale to se nepřu, že nebyla posekaná nejen letos a loni, ale dost možná ani rok před tím.
Samozřejmě nevím o všem, co AOPK dělá, třeba majiteli louky poslali výzvu, aby konal. Možná jim zákon brání zveřejnit, že se snažili, ale majitel nedbá.
Nebo to zveřejnili a já přehlédl. Nebo už se rozběhl nějaký další stupeň konání.
Pokud vím, ale mohu se mýlit, je ta louka zařazená do systému dotací, takže i bez ohledu na šafrány nechápu, jak mohla zůstat neposekaná.
Od malých soukromých zemědělců vím, jak jsou úředníky stíháni za zpoždění v sekání i odklizení trávy nebo i drobné nedosekání. Tak jak je možné, že v souběhu případných dotací a průkazného výskytu silně ohroženého šafránu je tahle louka roky nechána bez posekání?
Opravdu nemohu říci, že louka je určitě dotační, natož že dotace byly vyplaceny, jen vznáším otázky.
Louka je ve vlastnictví státu, prostřednictvím jedné ze svých firem je prý jejím pronajímatelem rodina Mráčků.
Tak nevím.
Mně by vadilo, kdyby možná po stovkách či tisících let měly právě teď skončit na Janových Hutích šafrány a to kvůli něčemu tak jednoduchému, jako je neposekání pár arů louky a nečinnosti odpovědných lidí.
Dřív to dobrovolníci dělali ve svém volnu zadarmo kosami.
Za mě by to byl smutný obraz naší tak environmentálně ekologické doby.
Takže se na to, snad, podívá Česká inspekce životního prostředí.
Odpusťte, že se nesmiřuju.
Milan Koželuh