„Maminko?“ tři děti přišly za maminkou.
„Ano?“ maminka zvedne oči od počítače.
„My máme hlad…“
„Vydržte, drahouškové…“ maminka se podívá na hodinky.
„Dělám na tom. Ještě potřebuju tak hodinu než to bude hotové. Takže v šest v jídelně? Ale ať jste připravené, nechci pak na nikoho čekat. Udělejte si zatím úkoly.“
Děti smířeně odcházejí.
Čas běží rychle a je tu šestá, děti u stolu, maminka přichází jen o malou chvíli později se složkou papírů a sedá si do čela.
„Sešli jsme se tu děti kvůli dnešní večeři.“
Děti mlčky přikývnou.
„V první řadě je nutné zjistit, co máme k dispozici. V podstatně pod nás spadá špajz a lednička. Tu bych ještě rozdělila do dvou specifických oblastí, vlastní lednička a mrazák. Popravdě děti…“
Maminka se na chvíli otočí a zahledí z okna.
„Popravdě, děti, máme ještě jednu oblast, a to je zahrádka. Musíme si ale přiznat, že o té máme jen neúplné informace z loňského roku, letos jsem na ní ještě nebyla. Mohu si myslet, že tam něco je, a pravděpodobně opravdu asi bude, ale abychom s tím mohli pracovat, na to dost informací nemám. To až zase třeba příští rok.“
Maminka přehodí list.
„Takže špajz. Jistěže špajz představuje spíše obecný zdroj potravin, kde nemůžeme očekávat něco výjimečného. Ale je tu nikoli nezajímavé společenství mouk, od hladké po hrubou, v menší míře je zastoupena mouka špaldová. Směrem k horním policím nalézáme rýži a těstoviny, ještě výše ne zcela prozkoumanou směs zavařenin a kompotů. S ohledem na předmět našeho zájmu bychom neměli přehlížet ani konzervy po levé straně špajzu a nad nimi jednotlivý výskyt kečupů a hořčic.“
„Maminko…“
„Co je, Pěťulko?“
„Já mám hlad…“
„Právě o tom, miláčku, mluvím.“
Maminka synka pohladí.
„Jistěže bychom ve špajzu při podrobnějším průzkumu mohli najít i další zástupce sucho a teplomilné potravy, ale myslím, že pro tuto chvíli stačí konstatovaní, že se jedná o běžné středoevropské společenství, nevyžadující naší okamžitou péči.“
Maminka vezme druhý list.
„Nebála bych se říci, že centrem našeho zájmu bude společenství chladnomilné, tedy, jak jsme si zvykli říkat, lednička. Mohu říci, že toto prostředí mám dobře probádané, jsem tam prakticky denně a monitoring tedy bude aktuální. Přeskočím pro vás nepřístupnou zvláště chráněnou oblast dveří s jejich alkoholem a zaměřím se na vnitřek ledničky. Másla máme tři, zajímavostí je, že se jedná o tři poddruhy, neboť jedno je subspecie jihočeská, druhé středomoravská a třetí dokonce polská. Je tu i tuk na pečení, a jako svým způsobem kuriozita, zbytek sádla. Mohla bych pokračovat přesným výčtem sýrů, jogurtů a dietních uzenin ve středních patrech a sezonního ovoce v šuplíkách. Ale já na vás vidím, že chcete, abych přikročila k tomu, proč hlavně jsme se tu sešli.“
Děti nadšeně přikyvují.
„Takže mrazák.“
Maminka bere do rukou další složku.
„Mrazák je zřejmě nejcennější, ale také nejméně probádanou částí naší potravinové základny. Dobře víme o zamražených biokuřatech, a plněných paprikách. Ale mě se, děti, podařil objev. V mrazáku zřejmě došlo ke klimatické změně a částečnému odtátí, díky němuž se mi podařilo v něm identifikovat dva vzácné nálezy. V první řadě je to kapr (Cyprinus carpio) a zřejmě o něco starší jehněčí (Ovis aries) za ním. Pro úplnost musím dodat, že dále za nimi, částečně ještě v ledu, jsou nejméně další tři nálezy. Jeden nelze identifikovat vůbec, jeden je zřejmě Kůže nebo Růže ale také by to mohla být Růžena a třetí je Lhota-červen. Těmito nálezy se dnes ale zabývat nebudu, ty budou vyžadovat delší průzkum a studium. Takže pro dnešek jako nejdůležitější se jeví kapr a jehněčí.“
Maminka se odmlčí a usměje.
„Já vím, děti, že si možná řeknete, že to vše je kus poctivě odvedené práce, ale sám monitoring ještě nikoho nenakrmil.“
Děti visí na mamince pohledem.
„Mám pro vás překvapení!“ maminka se zvedá a odchází do kuchyně.
Dvě menší děti radostně tleskají ručičkama, starší dívenka se nedůvěřivě dívá ke dveřím. Během chvilky se v nich objeví maminka, má plné ruce, nese stohy kuchařských knih.
„Tak!“ s žuchnutí staví maminka knihy na stůl.
„Jak jsem řekla, vědět kde co máme, nestačí, my také musíme vědět, co s tím. Nebudu tvrdit, že jsem všechny ty knihy prostudovala, ještě nám toho hodně zbývá, co neznáme. Ale i tak jsem pro téměř každou potravinu nalezenou v našem domě, našla až desítky receptů. Jsou mezi nimi osvědčené recepty našich předků, ale také nové technologické postupy, reflektující poslední vědecké poznatky. Pokud je o naše preferované nové objevy, kapra a jehněčí, není ale situace zcela jasná. Jednak jsem je objevila teprve minulý měsíc, a to je samozřejmě doba příliš krátká na to, abychom dělali nějaké ukvapené závěry. Zároveň si musíme uvědomit, že jsme tento problém zřejmě zdědili po našich předcích, a že je tedy na jednu stranu možné nechat ho, jak my říkáme vyhnít, nebo, jak se dnes říká mezi aktivisty, do něj říznout. Já myslím, že nejlépe bude posoudit s chladnou hlavou obě možnosti a konzultovat je s širší odbornou veřejností. Protože věc relativně spěchá, navrhuju, abychom se tu sešli už příští týden ve stejný čas.“
„A ta večeře, maminko…“ slabým hláskem se zeptá nejmenší dítko.
„Jaká večeře?“ zvedne oči maminka od papírů.
„No… jídlo…“
„Děti, děti… vy jste nepoučitelné… Jaké heslo jsem vám říkala, že máme my v Agentuře ochrany přírody a krajiny?“
„Že příroda si pomůže sama…“
„Tak vidíte!“ maminka nadšeně zaklapne desky a odchází.
Z jídelny se ozývá tichý pláč.