Kniha je vytištěna, k dostání u dobrých knihkupců a u mě MilanKozeluh@seznam.cz

 

PŘEHLED AKCÍ 2025

11.2., středa, 18.00, Radostice, společenský sál, TÝDEN V JINÉ FRANCII, ozvučená powerpointová prezentace, Od středu Francie po její jihozápad se rozkládá území větší než Čechy. Je to možná nejkrásnější kraj Francie, rozmanitý, neznámý, opuštěný, plný přírodních a historických památek i technických divů.

9.3., pondělí, 18.00, Lomnice n.L., knihovna, KAPLIČKY II. ozvučená powerpointová prezentace

19.3., čtvrtek, ?, Benešov knihovna, (KATAŘI nebo TENKRÁT NA JIHU), ozvučená powerpointová prezentace

25.3., středa, 18.00, Č. Velenice, kino, KAPLIČKY I. ozvučená powerpointová prezentace

9.4., 18.00, čtvrtek, Vodňany, knihovna, HORY A KRAJINA NOVOHRADSKÝCH HOR, ozvučená powerpointová prezentace

4.11., středa, 18.00, Č. Velenice, kino, KAPLIČKY II. ozvučená powerpointová prezentace

 

 

 

 

„Jediná věc je nezbytná pro triumf zla:
Aby dobří lidé nic neudělali.“

(Edmund Burke 1729 -1797)

PROHRY 2025

(pracovní text)

Prolog

Na jaře jsem byl pozván na přátelskou schůzku k řediteli AOPK v Českých Budějovicích, Ing, Jiřímu Burešovi. Protože jsme se před tím v Malontech osobně setkali a veřejně přeli (pan ředitel tvrdil, že vlci nikdy v historii nenapadali člověka a já si byl jist opakem) a protože jsem veřejně na svých stránkách kritizoval AOPK a některé konkrétní kauzy, trochu jsem se setkání bál. Ale bylo přátelské, pan ředitel tam měl své dvě kolegyně. Jako první jsme probrali ty sporné kauzy a já se utvrdil, že situace je daleko horší, než jsem si uměl představit. Chápu, že na rozdíl ode mě se AOPK musí pohybovat v právním rámci. Ale nenapadlo mě, že ten právní rámec je sám o sobě cílem práce AOPK. Takže ne ochrana přírody v rámci regulí, ale většinou plnění regulí vykazováním ochrany přírody. A pak mě překvapilo, že i ve věcech, které si na mě argumentačně sami připravili, byli často jinde než realita a ro i věcně. 
Dostalo se mi důkazů, že jsem AOPK křivdil, když jsem napsal, že jen konstatovala zánik šafránů v důsledku nesekání dotační louky. Ve skutečnosti o tom komunikovala.
Nicméně pravdou zůstává, že za celé roky AOPK v té věci ničeho nedosáhla, zatímco ČIŽP vše vyřešila během pár týdnů od podání podnětu.
Druhým tématem bylo zřízení CHKO a snaha přesvědčit mě o její smysluplnosti a požádat abych, pokud v ni přesto nevěřím, vydržel do Sympozia a hlavně pak na něm proti ní nic neříkat.
Bylo to ve vší slušnosti a korektně.
Třetí tématem bylo mé pozvání na Sympozium.
Potěšeně jsem souhlasil.
Celé jednání bylo přátelské a otevřené, u ničeho jsme se vzájemně nezavázali k mlčenlivosti. 
O některých věcech tedy napíšu.
Jel jsem domů s dobrým pocitem a, přiznám se, i hrdostí, z pozvání na Sympozium.
Neprozřetelně jsem zavolal přátelům, potěšilo je to, někdo byl překvapen, ale většina říkala, že věděla, že takhle to dopadne, že poctivá práce se prosadí.
Druhý den jsem si to Sympozium vygooglil a zjistil, že má hotový program a že tam nejsem. Že pokud tam chci, musím zaplatit alespoň základní poplatek 700 Kč a celý den pak držet hubu.
Zavolal jsem řediteli AOPK panu Burešovi a ten mi potvrdil, že přesně takhle bylo jeho pozvání míněno, a že večer bude kulatý stůl a tam bych něco malého říci mohl.

 

Následující text je nesourodou směsí toho, co se v tomhle roce v Novohradských horách a kolem nich pro mě podstatného událo a o čem možná nevíte a taky pár úvah, z nichž některé bych třeba přednesl na Sympoziu a Konferenci, kdybych na ně směl.

 

V závěrečných titulcích filmů se občas píše, že všechny osoby jsou vymyšlené a jakákoli podobnost s reálnými osobami je čistě náhodná. A že při natáčení nebylo ublíženo žádnému zvířeti.
Já bohužel musím napsat, že ač to vypadá nepravděpodobně, tak všechny osoby v textu existují a jsou tedy reálné.
Ublížit jim nelze, ale některým z nich by se mělo.

 

a
Veřejně známá je reportáž o tom, jak pan Řehout zaorává na svých pozemcích strusku ze spalovny domovního odpadu. Tedy ta spalovna má spalovat bioodpad, tohle zřejmě produkuje po dohodě s panem Řehoutem, je v tom tuším olovo a rtuť.
Nemá on pan Řehout biofarmu?
Zřejmé věci jsou v reportáži dobře popsané, k těm není třeba se vyjadřovat.
Napíšu něco co je za tím a nad tím.
V první řadě zábavná pokuta 60.000 Kč, kterou loučovická spalovna za tuhle praxi v minulosti dostala.
To je tak cena jednoho náklaďáku toho svinstva?
Museli se u toho tenkrát dost nasmát.
Mě nejvíc fascinovali úředníci, co byli k zaorávání jedů přizváni. Dělají v instituci, která je k tomu zřízena (a tedy oni placeni), ale trvalo jim to z Budějovic do Kamenné pět hodin. 
Co tak těch pět hodin mohli dělat? Doufali, že to mezitím ten traktorista stihne zaorat?
Ač se to filmovalo, chtěli pak nabrat vzorky strusky ne na poli, ale na skládce v areálu firmy, kde byl evidentě jiný materiál, zřejmě povolený.
Není to trestný čin?
Maření úředních úkonů nebo manipulace s důkazy?
Nakonec byli odvážným mladým mužem (nejmenuju, abych mu nepřitížil) donuceni se na pole vrátit. Tam se ještě kroutili, že bez pana Řehouta to nabrat nemohou. Má to asi jistý právní podklad, jakože autenticita vzorku. Ale to když potečou do řeky (Bečvy…) jedy, tak se nebude nic nabírat, dokud neseženou všechny majitele čehokoli proti proudu?
Já se obávám, že oni se opravdu potřebovali zeptat pana Řehouta jestli smějí…
Pan Řehout patří k lidem, kteří se tváří jako by jim tento stát patřil.
Ale on jim patří!
Asi před deseti lety si pod záminkou budování muzeí pan Řehout za peníze daňových poplatníků zgenerálkoval nejméně šest svých nemovitostí. Jeden dům v Budějovicích, jeden v Krumlově a zemědělské objekty v Udolí, H. Stropnici, Kamenné a Ličově.
On tedy vždy na půdu těch zemědělských objektů něco strčil, aby to jako muzeum vypadalo, kouzelná byla decimálka v Kamenné s cedulkou „zápůjčka Ing. Řehouta Csc“ Nebo byl RNDr?
Jel jsem se tehdy zeptat manažerky MAS do Borovan jak je možné, že si z grantu na muzea pan Řehout opravuje dílny a stáje.
Odpověděla –  A co má dělat, když dotace na zemědělské stavby skončily?
Rozumíte podstatě té odpovědi?
Ať jsou granty vypsány na cokoli, tak peníze musí dostat Řehout. Cesta peněz mezi grantem a Řehoutem je jen slovní etuda.
V šoku jsem se zeptal jestli až dojdou peníze na muzea a budou dotace na hospice, tak si z nich bude dál pan Řehout opravovat kravíny a MASce postačí, že na půdu sežene pár umírajících stařečků.
Pobavilo jí to.
Mě ne.
Řehouta a jemu podobné jsme si vypěstovali a vykrmili sami, není to jejich vina, hrabiví lidé byli vždy, je to vina lidí, co jim šli a jdou na ruku.
Nedělají to ze svého, ale z veřejných peněz.
Jen jako perličku na konec, tehdy jsem MAS o něco žádal a (zase) nedostal, ale odpověď byla inspirativní – O vás se nebojím, vy jste šikovný a děláte potřebné věci.
Neznamená to v důsledku, že MAS dává peníze neschopným lemplům na blbosti?

b
Na obnaženém dně Lipna se objevily desítky dosud neznámých a tedy nepovolených rour. Z většiny z nich teče něco nevábného. Vědci udělali tuším dva odběry a potvrdili, že jsou to ty… sračky. Víc odběrů vědci udělat nemohou, došly jim peníze.
K tomu mám dva nápady.
Někde jsem viděl, ale teď už nemůžu najít, grant, myslím, že se jmenoval Dejme šanci divočině.
Nemyslím, že je náhoda, že se ekologické granty těžko dohledávají. Pokud jsou to veřejné peníze, měly by být víc vidět.
Myslím, že ten grant byl za 440 milionů korun. Hezky to vypadá i takhle napsáno -440 000 000 Kč.  
Co kdyby se ti vědci, podnikající ve vlkovi, mířili třeba s 300 miliony. Vyžili by z toho?
Protože pak by za těch ušetřených 140 milionů měli vědci a kompetentní úředníci možnost nabírat vzorky podle skutečné potřeby.
Nebo je na to málo peněz schválně?
Druhý nápad mám takový vlastně obyčejný.
Zaslepit výtoky z těch nepovolených rour.
Oni se pak jejich majitelé přihlásí sami…

c
O Sympoziu konaném 18.září 2025 vyšel obdivný článek. V rámci zachování zdraví ho nechci znovu číst, a tak si možná špatně pamatuju, které dvě byliny v Novohradských horách údajně vymizely. Myslím, že arnika a vstavač májový. V obou případech jsem si byl jist, že nevymizely. Ale autorita AOPK mě přecejen znejistila. Obrátil jsem se tedy s dotazem na svou známou, vedle všech jejích dalších dovedností též amatérskou botaničku. Potvrdila, že se nemýlím, že obě byliny tam pořád jsou.
Tím to pro mě skončilo, ne tak pro ni.
Asi po hodině přišel druhý mail.
Ukázalo se, že v té době nejdřív kontaktovala AOPK (polil mě pot!), tam jí potvrdili, že i oni vědí, že ty byliny v horách jsou, že tam mělo být, že ubyly lokality výskytu, ale za ten text nemůžou oni, ale novinář, co ho psal. Načež amatérská botanička z Moravy kontaktovala dotyčného novináře, vysvětlila mu v čem je problém, on jí poděkoval a text opravil.
Kdybych měl vybrat jedinou věc dokazující jak neuvěřitelně neakceschopná AOPK je a jak je tedy třeba se bát, že by měla v rámci CHKO převzít péči o PR a PP (přírodní rezervace a památky), uvedl bych tohle. Vědí, že je to v textu špatně a že to z nich dělá blbce a nejsou schopni zvednout telefon a opravit?
Tu amatérskou bioložku stojí jedna cesta do Novohradských hor asi 400 km jízdy, nikdo jí nic neproplatí, dělá to za své a ve svém volnu, zaměstnaná v náročném zaměstnání.
A nelení za AOPK opravit chybu v textu o AOPK
Děsí mě představa, jak by se asi AOPK chovala v kauzách, kde je třeba opravdového úsilí a osobního nasazení, když neumí zvednout telefon a opravit odbornou chybu v novinovém článku.

d
Jiná známá, také vedle svých všech dalších dovedností amatérská botanička, objevila v podhůří Novohradských hor mimořádně vzácnou rostlinu, vím jakou, ale řekněme obecně jen, že orchidej. Nejenže nikde jinde v našich horách není, ale je mimořádně vzácná i mimo ně.
Nahlásila nález na AOPK.
Asi čtvrt roku se nic nedělo, tak se zeptala co bude.
Prý nic, protože ta orchidej je tak vzácná a bohužel i krásná, že její ochrana by ji mohla zničit, přivedla by k ní lidi s lopatičkami.
To není nesmysl, vím od přítele entomologa, který u nás objevil vzácné motýly, že o nich také raději mlčel, aby je neohrozil. Tihle motýli ale žili na přirozeně chráněném místě mimo hospodářské pozemky, takže pro jejich ochranu stačilo o nich nevědět. Jenže ta orchidej rostla v hospodářském lese, do nějž v souladu s pravidly lesního hospodářství vjela těžká technika a tu orchidej rozjezdila. Nevěděli o ní a jeli kácet.
Není to tak snadné, chránit přírodu, někdy to vyžaduje selský rozum. Možná od AOPK stačilo se tam jet podívat a pak pohovořit s majitelem lesa co plánuje v lokalitě dělat a když to, co tam pak opravdu udělal, tak se s ním domluvit, aby to udělal jinak.
S většinou obyčejných lidí se dohodnout dá.
Ta má známá botanička od orchideje má dilema – jít se tam příští rok podívat jestli nějaká orchidej přežila nebo raději nechodit a žít v naději?

e
Na jaře jsem využil jsem návštěvy na AOPK k nahlášení toho, co se děje s jednou z nejvzácnějších přírodních památek v Novohradských horách. Tentokrát ne vinou něčího škodlivého zásahu, ale kombinací běhu času a změny vodních poměrů v místě. A protože ta rezervace chrání endemitní bylinu, bylo by asi dobré s tím něco dělat. Navrhl jsem dva poměrně razantní zákroky a byl připraven na protest AOPK vůči nim, takže jsem měl v záloze argument, že tyhle zákroky se dělají i v národních parcích a pralesích. Ale ředitel i botanička AOPK překvapivě souhlasili, což mě trochu vyvedlo z konceptu. Nicméně je pravda, že AOKP není přímým správcem přírodních rezervací a památek, tím je Kraj, takže ten souhlas neměl žádný věcný dopad. AOPK zpracovává plány péče a podobně jako Povodí Vltavy (tam se studiemi) se chlubí kolik jich má zpracováno. Trochu se bojím, že když právě prší, dělá se plán péče na odvodnění, a když je právě sucho, tak na zadržení vody. Ať tak nebo tak, plán péče nemá žádnou právní závaznost, je jen metodickým materiálem a zábavou či smyslem existence úředníků v kancelářích. Smysl by měl, kdyby byl napsán se znalostí potřeb lokality a pak uveden do života.
Při okraji téhle „Krakonošovy zahrádky“, je mez a za ní smrkový les. A i v tomhle místě rostla ta vzácná bylina, trochu navzdory svým obvyklým požadavkům. Jenže smrky ji svými dolními větvemi přerostly, zastínily a hlavně k ní nepustily déšť. Oznámil jsem AOPK, že se chystám ty větve ořezat. Předtím ředitel AOPK v klidu připustil, že by se z chráněné louky mohla v pruzích za mrazu odstranit stařina a kolem louky udělat kanálek s hradítky. Ale ořezat větve smrků? Prosil mě, abych to nedělal bez povolení Krajského úřadu. Myslím, že řekl, že bych mohl dostat pokutu. V každém případě bych musel mít povolení. Povolení na něco, co se mělo udělat, neudělalo a ohrožuje předmět ochrany? 
To mě nadchlo a vyrazil jsem tam hned následující den, vybaven pilou a nůžkami.
Bylo jaro, byliny právě rašily, a kdyby brzy nedostaly vodu, mohlo s nimi být špatně. Při prořezávání větví jsem zjistil, že podobný zákrok, i když v menší míře, tam už někdo před lety udělal.
Normálně nefotím selfíčka, ale tady jsem jich pár udělal, pro orgány činné v trestním řízení.
Moji přátelé mě ale pak kárali, tedy ve smyslu, že jsem to dělal bez nich, že taky chtějí partizánsky pomoct přírodě. Naštěstí jsem to nestihl všechno a tak Ing. Petr Šrajer a Ing. Ondřej Nevěřil za pár dnů vyrazili se mnou a dílo jsme dokonali.
Jezdil jsem se tam pak v létě dívat, pomohlo to.
Když jsem tam tak ty větve řezal, přemýšlel jsem, co by bylo, kdybych šel na Kraj žádat o povolení.
Asi by to se mnou sepsali, ale nemohli rozhodnout, potřebovali by expertní stanovisko AOPK, tam by se možná zjistilo, že není zpracován aktuální plán péče, naplánovaná cesta do hor nebo tak něco, takže by se týdny nebo měsíce čekalo a nakonec by expertka AOPK konstatovala, že zásah není třeba, protože pod těmi větvemi nic neroste.
Vzpomněl jsem si na to při sledování přednášky o úbytku lokalit chráněných bylin na podzimním Sympoziu. Z toho, co jsem viděl a slyšel, byl tenhle příspěvek nejlepší. Shrnoval poctivou a podrobnou práci v terénu, s níž vědci (nebo kdo to dělal) zdokumentovali razantní úbytek lokalit chráněných rostlin. Pak ta byl slide, že zanikání je způsobeno buď péčí malou, nevhodnou nebo příliš velkou. A šlo se dál. Tady přesně leží hranice mezi vědci a úředníky na straně jedné a obyčejnými ochranáři na straně druhé. Trvalo by tři minuty, kdyby přednášející ukázal fotky a pojmenoval příčiny, pro něž některé lokality zanikly, a pak fotky těch, které jsou ohrožené a zase proč a co by se mělo dělat. Bylo to na Sympoziu o křehké krajině Novohradských hor a potřebě jejich ochrany. Poctiví úředníci dělají pravdivý monitoring, ale to je přece jen první krok k ochraně přírody, tím druhým a důležitějším je vlastní ochrana. O té toho v příspěvku moc nebylo. Až bude za dva roky další Sympozium a dotyčný vědec ukáže další úbytky lokalit, bude to naplněním smyslu ochrany přírody?
Tím neříkám, že to byl úkol právě tohoto přednášejícího, ale bez konkrétního pojmenování příčin zániku a potřeb ochrany je to jen konstatování stavu.
Na Sympozium o ochraně přírody dost málo.

f
Na počátku kauzy Jiřická byl projekt na scelení přírodních rezervací a památek.
Tenkrát jsem ho někde v temných zákoutích internetu našel. Bylo to něco v eurech společného pro jižní Slovensko a jižní Čechy. Co mají ty dva regiony společného? Nic, jen když chtějí peníze z těhle fondů, musejí vymyslet nějakou etudu a najít partnera v zahraničí. Bylo tam v přepočtu na koruny asi 70 milionů, ale kolik Slováci a kolik my, to tam nebylo.
U nás pak ekologové nad tím scelením jásali, ale do mapy se nepodívali, takže nevěděli, že se jen zrušily staré názvy (například Stodůlecký vrch, Prameniště Pohořského potoka apod.) a všechny dostaly stejné jméno, myslím PP Pohoří. Ani sousední plochy se ale nespojily, i když někde mezi nimi byly jen desítky metrů. Ale v nich tekl Pohořský potok. Dát z obou stran potoka vnější hranice přírodních památek, ale potok nezahrnout, se, myslím, odborně nazývá vybřežení. V rámci akce nebyla zahrnuta Jiřická, o tom píšu jinde, ale přidány zástupné louky a odstraněny z nich náletové smrky.
Je to dva roky zpátky.
Teď ředitel AOPK ten projekt našel (nebyl jejich a o PP a PR se stará Kraj) a přátelsky (to je bez ironie!) mi řekl, že projekt byl napsán tak, že se ty plochy musejí sjednotit názvy, ale nesmí spojit fyzicky.
70 milionů za přemalování názvů a odstranění pár smrků?
Ale hlavně, projekt na scelení přírodních památek je napsán tak, že se nesmějí scelit?
Co to je za hovadinu? Tohle fakt platíme?
Grant na opravu silnic jde napsat tak, že se z něj silnice nesmějí opravit?
Ale pointa přijde až teď.
Že když prý vydržím do roku 2031(rád bych), tak pak budu spokojený, protože pak skončí platnost tohohle rozdělení a chráněná území se budou smě spojit.
Nevěřil jsem vlastním uším.
Jakože spokojený bude Koželuh? To jsem jediný, komu to vadí?
Neměla by být spokojená příroda? Zaměstnanci AOPK? Vědci?
Nebýt mě a toho, že remcám, tak by to nespojili?
Třeba umřu dřív a ochrana přírody bude moct nechat ta území nespojená a Pohořský potok vybřežený, sice bez střevlí, ale s Mráčků štikami.

g
Momentálně zůstalo vyhlášení CHKO Novohradské hory viset na nesouhlasném stanovisku starostů. Předpokládám, že některý starosta se bojí o omezení, která CHKO přinese hlavně zemědělcům, ale nejen jim, jiný se děsí nárůstu buzerace nadřízených orgánů a jiný třeba sleduje své soukromé zájmy. Ale obecně si myslím, že názor starostů je důležitý a že by se nad něj neměli „ochránci přírody“ hlavně ti z města a od grantů vyvyšovat. Oni tam nežijí a CHKO jim vedle splněného snu přinese možná práci a další granty, to místním ne.
Z poslední doby o CHKO Třeboňsko nic nevím, ale z dob nedávných byla jeho správa ve vztahu k obyčejným lidem a selskému rozumu opravdu důvodem se další CHKO obávat a nechtít ji
Já sám mám k CHKO tři stanoviska, jedno kladné, dvě záporná.
Právě kvůli těm záporným jsem byl povolán na jaře na AOPK, abych byl buď přesvědčen nebo ve vší slušnosti požádán, abych o nich na Sympoziu nemluvil.
Jsem pro CHKO, protože by to byl splněný sen místních ochranářů před rokem 1989.
A taky si myslím že Novohradské hory si zaslouží být v lize s ostatními CHKO.
Což jsou vlastně argumenty dva.
A teď to proti.
Jsme národ pohádkářů, od Prince na bílém koni po Muže na radnici věříme, že přijde někdo spravedlivý, kdo za nás všechno vyřeší. Protože, hlavně v poslední době, jsme i národem srabů a sami si nechceme pálit prsty. Takže když se třeba některá politická strana vyžije, vybydlí nebo zkorumpuje, tak se prostě založí jiná. Ne že se tlakem zvenčí a očištěním zevnitř obrodí, ale hurá, máme novou. Většinou se stejnými lidmi jako minule nebo ještě horšími. Ale máme koho volit a komu chvíli věřit.
Proč to teď píšu?
Protože všechny kauzy poškozování přírody v Novohradských horách současnosti odporují už teď platným zákonům a stupňům ochrany přírody.
Že o ničem nevíte? Já ano a snažím se to říkat.
Nezákonné vydání Jiřické nádrže “neznámým úředníkem“, nová zástavba Pohoří bez čističky, meliorace pana Veselého na přírodní památce, zničení biotopu zvláště chráněných živočichů vybagrováním Malše a ponechání obludného rakouského jezu bez rybího přechodu, devastace přírodní památky Horní Malše, tajná přehrada Kamarýt, absolutně předělující Černou… Nesekání dotační louky s šafrány…
To vše odporuje současným zákonům a předpisům.
AOPK nekoná, Životní prostředí Kraje zásahy umožňuje, Povodí Vltavy je kryje.
Zapomněl jsem na mazutem a karbolou prosáklé podloží z likvidovaného českovelenického nádraží navezené do prameniště Pohořského potoka…
Všechno to se dělo a děje protizákonně.
Jestliže žádná z institucí v Českých Budějovicích těmhle svinstvům nebránila a nebrání a dost často je kryje, proč si mám myslet, že ta čtvrtá nebo pátá organizace to vyřeší?
Nová politická strana, Princ na bílém koni, Muž na radnici a CHKO…
Místo toho abychom nutili stávající organizace konat, věříme ve spasení CHKO?
Ostatně právně patří do struktury AOPK, pokud vím.
Pokud by budějovické organizace řešily s plným nasazením všechny současné kauzy podle zákona a své kompetence a ještě tu zbyly kauzy, na něž nedosáhnou, na které by bylo třeba vyššího stupně ochrany, budu pro CHKO.
Ale tak to není.
Druhá má námitka je – A kdo by tak asi dělal ředitele CHKO?
Občas mi lidé opatrně odpoví, že přece nemůžu znát všechny lidi.
Ale já myslím, že ano, že lidi kolem kauz znám. Jestliže tu přese vší cenzuru dost věcí proběhlo veřejně, museli bychom všichni vědět o někom, kdo má vědomosti, znalosti a angažuje se.
Do „angažuje se“ nepočítám krotké přisírání se a sebeprezentaci v médiích.
Kdyby tu někdo byl, kdo stojí o Novohradské hory a ví v čem je problém, už by dávno vystoupil bojoval o ně i bez toho kulatého razítka ředitele CHKO.
Někdo jako paní Drábová.
Takový člověk ale není, je třeba se bát, že ředitelem CHKO se tak v lepším případě stane akademický vědec či někdo nesebevědomý a ohebný, v horším případě politický šíbr nebo rovnou skrytý agent kmotrů.

h
Doc.Ing.Klára Salzmann,Ph.D. měla na Sympoziu příspěvek Quo vadis Novohradské hory. Je mediální hvězda a tak na něj dostala dvojnásobek času než ostatní přednášející.
Pokud vyjdeme z definice termínu „symposium“, tedy „odborná porada nebo vědecká konference, kde se diskutuje o specifickém tématu“, tak tam její příspěvek neměl co dělat. Jako i mnohé další příspěvky.
Novohradské hory nejsou sami o sobě „specifické téma“, a tedy cokoli kdo s odkazem na ně řekne, není příspěvkem do vědecké diskuse. Ostatně příspěvek paní Salzmann se Novohradských hor dotýkal jen pár slidy. Myslím, že s pouhou výměnou těchto pár obrázků a místního určení v názvu příspěvku objíždí autorka naší zemi s Quo vadis… (doplň podle tématu pořadatele).
Každý se občas spleteme, ale obávám se, že paní architektka vůbec neví, že to, co má v prezentaci na slidu jako kostel Panny Marie na Dobré Vodě, je Svatý Vavřinec v Klení.
Quo vadis…
Pokud nejsme na debatní akci pro přátele, ale sympoziu, tak ta slova musejí nutně znamenat znalost vývoje. Nelze se zamýšlet nad tím, kam kráčí Novohradské hory a důvěrně neznat jejich historii a vývoj za poslední desítky let a hluboce a dlouho se nad nimi nezamýšlet.
Vždy se osypu a uvědomím si povrchnost autora, když o nás mluví jako o Sudetech.
Sudety jsou na severní hranici republiky a naše „starorakouské“ rodiny sudeťáky opovrhovaly.
A i kdyby ano, to jakože Těšínsko, Jeseníky, Orlické hory, Krušné hory, Slavkovský les, Český les, Šumava, Novohradské hory a Česká Kanada… měly stejnou historii, osud a současnost?
A tedy i stejné potřeby?
Bože…
Sám vidím v rámci Novohradských hor tři vzájemně si nepodobné oblasti, nacistické Kaplicko, buquoyské Novohradsko a anektované Vitorazsko.
A paní Klára Salzmann má jeden mustr pro celé Sudety/pohraničí.
Její příspěvek by byl dobrá obecná motivační prezentace na začátku týdenního kurzu krajinné architektury, ale odborně nepřinesl praxi novohradských hor vůbec nic.
Před Sympoziem dala Doc.Ing.Klára Salzmann,Ph.D rozhovor.
V něm mimo jiné padla otázka: „Kláro, seznámila jste se letmo s Novohradskými horami. Jak na vás krajina zapůsobila?“ a o kus dál její odpověď „Ale já tu stále cítím bolest a smutek – je to tady na každém rohu.“.
To jde? Něco skoro neznat a zároveň vědět, co se tam děje na každém rohu?
To já bych neuměl, odjet do třeba Jizerských hor, oznámit jim, že jsem je viděl jen letmo ale že bolest v nich cítím na každém rohu a pak jim střelit prezentaci Qua vadis Jizerské hory.
Bolest se skvěle prodává, občas se přimotám k prezentacím, kde významnou část publika tvoří biomatky a měští intelektuálové a vím, že to mají moc rádi.
Jinde v článku paní Salzmann říká „Práce v té krajině byla těžká, ale měla svoje etapy – třeba v zimě lidé podstatně víc odpočívali, nakrmili zvířata a pak už třeba vyřezávali a tkali – prostě měli větší klid“.
Je pro to nějaký důkaz nebo se jedná o klišé převzaté z pohádek?
Myslím, že v Novohradských horách byla i zima obdobím dřiny, možná větší než v létě.
Prožil jsem v Novohraských horách tisíce hodin a sdílel je s v součtu s tisícovkami lidí, a tak vím, že sem i z daleka, dokonce i z jiných hor, jezdí pro krásu a pohodu Novohradských hor.
Dokonce jsem jednou zastihl starší rakouské manžele z úhledného domu hned za hranicí jak seděli na kamenech v ruině statku na Stadlbergu.
„Chodíme sem jak do ráje,“ řekli mi.
Paní byla z rodiny odsunuté z Dobré Vody…
Ale přednášku „Novohradské hory, šťastné místo k životu“ ode mě nikdo na Sympozium nevezme.
Jo, jo, smutek a bolest na každém rohu je fajn, na to lidi přijdou a zatleskají.
Já si myslím, že jsem se s Doc.Ing.Klárou Salzmann,Ph.D. možná už jednou potkal, v roce 2014.Tehdy se Plzeň připravovala na Evropské město kultury a musela k tomu mít partnerský kraj, tím byl Jihočeský, a srovnávací oblast, tou byly Novohradské hory. Byl jsem požádán, abych pro ně udělal prezentaci. Posoudit ji přijela osobně jejich manažerka, jméno jsem zapomněl, teď si myslím, že to byla paní Salzmann. Nikdy tu před tím nebyla a náměstí na Nových Hradech tak bylo pro ni nebližší místo horám. Bez jakéhokoli kontextu mě začala přesvědčovat, že lidé se do zaniklých vesnic nechtějí vracet, protože v nich cítí bolest. Snažil jsem se jí přesvědčit, že lidé naopak do zaniklých vesnic chodí, protože je rádi objevují a svou návštěvou udržují vzpomínku na ně a dávají jim nový život.
Ale domy si tam nestavějí, protože tam cítí bolest!, trvala na svém manažerka.
Domy tam nestavějí, protože naštěstí nesmějí, nejsou to stavební parcely… namítal jsem.
Ne, cítí tam bolest! byla si pořád jistá.
Její manžel z ní byl nešťastný – Snažím se jí to vysvětlit, ale ona si pořád vede svou.
Tehdy to byl problém pro mě i v rovině společenské – Proč se někdo, kdo je tu prvně, ke mně chová jako k nechápavému studentíkovi?
No, jestli to tehdy byla paní Salzmann, tak bych řekl, že to, že si vede svou a drží se teze o bolesti, jí vyneslo dost peněz a slávy.
Problém je, že vyučuje studenty a šíří svou obsesi jako vědecký přístup.

ch
Co bych na Sympoziu řekl jako reakci na příspěvek Doc.Ing.Kláry Salzmann,Ph.D.?
Voláme po životě v přírodě a ekologickém zemědělství?
Pokud na Sympoziu nebylo ukázáno kde je to naše neekologické a co by se v daném případě mělo konkrétně dělat, tak je to prázdný výkřik na úrovni volání, že se máme mít rádi a mír je lepší než válka.
Před 2. světovou válkou bylo zornění v Novohradských horách v nadmořských výškách nad 850 metrů 11% a dnes 0%. Tak myslím, že problém je jinde a nebo z určitého hlediska vlastně není – pole byla změněna v les nebo na extenzivní louky, které jsou určitě blíž původnímu stavu, než orná půda.
Podle mého daleko větší problém je výchozí úvaha, že vlastně správně to dělali původní německy mluvící obyvatelé, pak zaignorujeme sedmdesát let, které od jejich dob uplynuly, včetně současnosti, a budujeme nějaký sen, podvědomě navazující na neurčitou klostermannovskou představu o krajině a životě v ní.
Proč ignorujeme skoro půlstoletí života po válce do roku 89? Protože tu byla totalita a komunisti a z hlediska intelektuálů podřadné obyvatelstvo?
Sám Josef Kroutvor, doyen Novohradských hor, se v adoraci německého živlu dostal na hranu únosnosti.
„Byli to henleinovci, nacisti, napadali místní Čechy a rozbili stát…“ namítám.
Josef jen nespokojeně pohodí hlavou a mávne rukou – to přece není důležité!
Ale proč je pak tak důležité, že lidé po nich žili v totalitě nebo v ní někteří dokonce věřili?
Josef je spisovatel a má právo na své vidění světa.
Ale vědci by měli být korektní.
Zkoumáme dva fenomény, zemědělství a život v krajině, neporovnáváme totality.
Kolem roku 1946 došlo k historicky největšímu zlomu v životě Novohradských hor. Původní obyvatelstvo bylo odsunuto a nahrazeno početně jednou čtvrtinou nesourodého obyvatelstva nového. Ale podívejte se na ortomapy z let 1951 a 1952, krajina posetá úzkými proužky polí jaká už dnes nejsou ani pod Řípem a ani v Rakousku. Došlo sice k mnoha zásadním změnám, ale snaha byla obsadit v podstatě celé pohraničí a pokračovat v zemědělské výrobě v původním rozsahu. Mělo to vedle důvodu politického (pohraničí bude české!) hlavně důvod praktický, po válce bylo třeba zajistit produkci potravin. V druhé polovině padesátých let došlo k opuštění pásma podél hranice, ale pod ním život a zemědělská produkce běžely dál.
A teď to možná ještě důležitější, byť to asi nebudete chtít slyšet.
Přes vší totalitu (nejsem jejím obhájcem!) tu běžel život, který dnes nazýváte komunitním.
Prodejny, hospody, kanceláře statků a lesů, školky, autobusové linky, pošťáci obcházející domy… každé ráno ve čtyři hodiny se rozsvěcovali kravíny s mléčnými kravami. Když někdo večer v hospodě řekl, že oral U Kneise, někdo jiný se ho zeptal jestli tam nazapadl, protože všichni nejen věděli, kde je U Kneise, ale i že tam mokro.
Já tímhle nechci vytvořit opačný kýč než je ten intelektuálský, proti němuž brojím, popisuju znalost přírody a krajiny a života v ní.
Pro někoho je těch současných několik setkání za rok někdy u kapličky, někdy v kostele život hor. Nic proti tomu, já sám tam rád jezdím a jsem za ta setkání vděčný.
Ale to není pravý život krajiny.
Za úplně nepřijatelné budete považovat mé přesvědčení, že co se blízkosti krajině a přírodě týká, byli na prvních místech pohraničníci. Ne proto, že místní krajinu a přírodu chtěli milovat, oni ji spíš nesnášeli a bojovali s ní. Ale 365 dnů v roce v ní 24 hodin denně byli.
Když se dnes vracejí, aby třeba každoročně týden procházeli místa, v nichž sloužili, vůbec se jim nevysmívám a nemusím ani říct, že je chápu, já sdílím sílu a pravdivost jejich lásky ke krajině.
Schválně – když budete v rámci nějakého grantu potřebovat objevit místo, popsané v historickém textu místním názvem, dovede vás k němu spíš biomatka či grantový manažer nebo bývalý pohraničník?
Tím se dostáváme k roku 1989. Nadšenému a radostnému.
Nicméně roku, kterým začalo postupné opouštění Novohradských hor a degradace života v nich.
Jsou u nás místa a oblasti, kde život třeba kolem roku 1970 byl blíž životu před válkou než je životu dnešnímu. Protože tu prostě žili lidi a třebas jinak, ale dělali to samé, co celé generace před nimi. Orali pole, kosili louky, dojili krávy, pěstovali a káceli les, každodenně žili v krajině a věděli o sobě.
Dnes je tam pusto a prázdno, několikrát do roka přijede výkonný traktor posekat nebo dokonce jen zmulčovat louky, jednou za deset let vysoutěží těžební firma, třebas z druhého konce republiky, vykácení lesa.
Jinak prázdno.
Nemusíme se dívat vysoko do hor, stačí se podívat kolem Nových Hradů. Z dřívějších stovek hektarů polí (poli byla už za Němců) jsou dnes jen nekonečné extenzivní pastviny.
Neměli bychom se jako k předobrazu krajiny obracet k Němcům s volskými potahy, navíc s podtextem, co jim dlužíme. Měli bychom dnešní krajinu nejdřív správně pojmenovat jako opuštěnou a ve srovnání dneška a v úvahách o budoucnu se obracet k stavu před desítkami let, kdy naposledy opravdu žila.
Řešením situace natož povinností zemědělců nejsou žádné kvaziklostermannovské vize na straně jedné, ani vzorové biofarmy projektované krajinnými architekty na straně druhé.
Zemědělci mohou být a většinu jsou obyčejní lidé dělající svou práci, někdy líp, někdy hůř, a ne vždy jako vyšší poslání.
Bylo to tak vždy.
Problém Novohradských hor je v tom, že tu drobní a střední zemědělci skoro nejsou. Kromě objektivních důvodů (státní nerestituční pozemky bez původních majitelů ve smyslu zákona) je vysvětlení snadné – Mráčků je zlikvidovali. Samozřejmě v tom nebyli sami a samozřejmě by to nešlo bez zkorumpovaného výkonu státní moci. Posledním hřebíčkem do rakve majetkové diverzity byl zákon vytvářející agrobarony.
O čistém zemědělství má cenu si povídat a jsou zemědělci kteří ho tak třeba za cenu velkého úsilí a někdy i proti logice trhu dělají.
Ale pokud jde o Novohradské hory, problém zemědělství je jinde.
Zemědělců je třeba se ptát, ne jim radit.
A co se týká generací?
Můj otec tu žil už v třicátých letech 20. století a mý vnuci jsou čtvrtá generace Koželuhů tady.
Mně nemusí žádná krajinná architektka, znající naše hory jen letmo, poučovat o tom, co je domov.

i
Pro mě nejdůležitější příspěvek Sympozia a byl Vliv vod z Novohradska na kvalitu vody v Římovské nádrži (nebo tak nějak) RNDr. Jiřího Peterky, Ph.D.
Z netu na mě vyskočilo, že je ředitelem Hydrobiologického ústavu a zástupcem ředitele Biologického centra Akademie věd. K tomu Externí člen Vědecké rady Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Má toho hodně dalšího, vůči následujícímu je kouzlo nechtěného, že je i člen Rady pro komercializaci Biologického centra AV ČR, v.v.i. 
Jako vědec se úspěšně zabývá vodním světem.
Pro odlehčení si zafabuluju co by stalo, kdyby přednášejícímu panu Peterkovi na posední chvíli vyhřezla plotýnka a já bych současně za mně nepředstavitelných pohnutek zaplatil účastnický poplatek 700 Kč a tudíž na Sympoziu byl a ač jsem řediteli AOPK slíbil, že budu držet hubu, byl vyvolán, jestli bych příspěvek nepřednesl místo pana Peterky.
Přišlo by mi to vtipné, zaplatit, že smím mluvit.
Pořadatelům bych udělal radost, pořád byli v časovém skluzu, já bych předstoupil a k přednášce Vliv vod z Novohradska na kvalitu vody v Římovské nádrži řekl jediné slovo – Žádný, a šel si sednout. Ale pak by na mě možná byla ještě doplňující otázka, jak to vím, tak bych řekl, že celé Novohradsko odvodňuje Stropnice, a ta ústí do Malše až pod Římovem.
Ukázalo by se, že pan Peterka nemyslel Novohradsko, ale Novohradské hory.
Holinky nebo hodinky, obojí se natahuje.
Nebo Kaplice leží podle vědců na Novohradsku?
V rychlosti telegraficky zpět.
Jiřická nádrž nebyla před dvěma roky zahrnuta do nově vyhlášených přírodních památek, čehož si vědci nevšimli, ale já ano, rozhlasák pan Vodička mě to nejen nechal říct, ale Radiožurnál odvysílal v celostátním vysílání. To vědce aktivovalo, sepsali petici nejen za sebe ale i své úřady a opravdu odvážně vytáhli proti Kraji. Pod tím slovem se teď skrývá jak Krajský úřad, tak hejmanství. Vědci byli opravdu naštvaní a v zcela správném úsilí bojovali proti Rybolovně klanu Mráčků ve snaze odhalit úředníka, který jim Jiřickou nádrž nezákonně v podstatě daroval.
Přijel redaktor z Prahy, myslím, že to bylo Nedej se nebo tak nějak, měl jsem v reportáži zásadní příspěvek, který byl ale na poslední chvíli vystřižen a nahrazen píár vystoupením pana Sequense z Cally, tehdy dokonce k překvapení a rozhořčení vědců. Během léta mi jeden z nich psal o úřednické svoloči, druhý o tom, jak si hejtman naběhl na vidle a jak mu to vytmaví.
Mám je jmenovat?
Ale místo vytmavení došlo při schůzce s hejtmanem Martinem Kubou k oslnění, zřejmě to bylo třicet stříbrných, takže si vědci s hejtmanem padli do náruče s tím, že budou „cílit na společné projekty a granty“.
Se mnou okamžitě přestali mluvit a nevím nic o tom, že by své počínání vysvětlili té zhruba tisícovce petentů, která jim dala své hlasy.
Tehdy si byli jisti a dali nám písemně, že Jiřická bude jako Přírodní památka vyhlášena do tří let. To bude už za devět měsíců, můžeme se tedy těšit.
Ale oni tam chytře udělali odbočku, že „nebo jiná forma ochrany“ což asi bylo CHKO (vtipné, že by CHKO chránilo Mráčkům živnost…) a protože CHKO nechtějí starostové, tak vědci jsou čistí jak matka Tereza a Mráčků mají Rybolovnu a vědci granty a veřejnost si užila pár minut radosti, že Jiřická bude chráněná.
Aby bylo jasné, naprosto si nemyslím, že by špičky jihočeské vědy usilovaly speciálně o přízeň současného hejtmana, chovaly by se tak ke každému politikovi, co jim dá peníze.
Víte jak se liší morálka politika a vědce?
Politik má často morálku pokleslou, vědec většinou žádnou.
Ale k tomu se dostaneme.
Aby nějak své tažení za prachy z grantů vědci obhájili, vymysleli to, co jsem nazval nejsmutnější větou v historii vědy, že „Jiřická a další klauzury novohradských hor mají zásadní vliv na to, co teče z kohoutků v Českých Budějovicích“ (nebo tak nějak, nechce se mi v tom hnoji znovu hrabat).
Přeloženo do češtiny by to znamenalo že ty klauzury zasírají Římov tak, že to ani úpravna vody Plav není schopná z pitné vody dostat a 400 000 lidí tedy pak pije.
Samozřejmě je to blbost, potenciální vliv klauzur na Římov je pod jedním procentem a kdyby stát nevydal Mráčkům Jiřickou, tak by její oligotrofní voda Římov dokonce ředila.
Ale přesto jsem věc konzultoval, měl kvůli tomu několik schůzek se skutečnými vědci, kteří mi potvrdili, že existuje nekonečně dat a náběrů, které dokazují, že je to nesmysl.
Teď se vrátím na AOPK do kanceláře jejího ředitele na naši jarní schůzku na níž chtěl otupit mou kritičnost.
Protože jsme mluvili v jeho kanceláři a on z titulu své funkce v rámci oficiálního jednaní, nemusím se ho ptát, jestli mohu jeho sdělení zveřejnit.
Takže ředitel AOPK Ing. Bureš: „Oni vědí, že lžou“.
Kdo? Podle toho, kdo s přednáškami na téma Jiřická obráží kraj, tak RNDr. Petr Šimek CSc. a   RNDr. Jiří Peterka, Ph.D., ten, co má tu spoustu funkcí.
Když někdo lže, tak je lhář.
Prý lžou (pořád cituju pana ředitele AOPK a pořád s tím slovem lhát), aby mohli chránit přírodu.
Pane Šimku a pane Peterko, divili byste se, kolik vašich úctyhodných kolegů je vaším počínáním znechuceno a jaká slova na vaši adresu užívají.
Poté, co jsem počínání vědců zveřejnil, přišel za mnou jeden z lidí z okruhu hejtmana a nabídl mi setkání s Martinem. Takhle to řekl  – s Martinem. Že se určitě dohodneme.
Nemyslím si, že by o tom tehdy „Martin“, tedy hejtman Kuba věděl, ale věřím, že by dotyčný to setkání uměl zařídit.
Odmítl jsem.
Copak jsem vědec?
Zjednodušeně řečeno – vliv novohraskohorských klausur na Římov je neměřitelný, voda v Římovské nádrži je v pořádku, co ji potenciálně ohrožuje, je čistička v Kaplici, zejména svými odlehčovacími vodami. Řešením, které není v kompetenci natož vinou Kaplice, by bylo oddělení odpadních a dešťových vod nebo stamilionové úpravy čističky.
Z těch by si možná něco odloupli politici a úředníci, ale ne vědci.
Zato „cílení na granty monitoringu“ je nejlepší džob ve vědě.
Když něco monitorujete a ono to ubývá, je to důvod zvýšit monitoring, pokud to přibývá, je vidět, že monitoring přinesl ovoce, ale nesmíme usnout na vavřínech, ale naopak přidat.
Jediným úskalím monitoringu je ztráta hodnoty fenoménu, takže se pánové snaží a lžou kde to jde.
Vtipné je, že přecejen nějakou sebeúctu mají a nechtějí být kolegy považováni za hlupáky, tak říkají – Nebojte, my nezblbli, my jen lžeme.
Pak ještě před reportem o příspěvku RNDr. Jiřího Peterky, Ph.D. musím něco říci o fenoménu pódiového kouzelníka a lhaní pravdou.
Kouzelník musí leccos umět, ale to, aby byl úspěšný, závisí na jeho schopnosti přimět publikum, aby se dívalo tam, kam on chce. Takže když během vteřiny prohazuje karty, na druhé straně pódia reflektor míří na jeho asistentku v tangách, která ohnutá právě něco hledá v truhle.
Lhaní pravdou je ještě snazší, to stačí přesvědčivě mluvit o něčem pravdivém, ale pro věc nepodstatném.
Zajímalo mě, jak se úkolu RNDr. Jiří Peterka, Ph.D zhostí. Z jiných jeho vystoupení ho znám jako zajímavého, energického a charizmatického sympaťáka.
Na Sympoziu bych řekl, že se necítil úplně v pohodě, když jednou rychlou větou úzkým hlasem řekl, že čističky jsou v pořádku. Až mi ho bylo líto, jak rychle od té věci utíkal.
Lhát před lidmi je přecejen jiná disciplína než v kanceláři nebo přes média či v kruhu nejbližších, ale on se jistě časem zlepší, ty peníze za to stojí.
Jeho prezentace stála na už hodně letité práci RNDr. Šimka CSc. (lhaní pravdou) o dřívějších problémech nádrže Mlýnský vrch.
Kolik je to let? Čtyři? Co to má co dělat na dnešní přednášce?
Případ s přehnojováním Zlaté Ktiše by byl aktuálnější. Nicméně jsem se na něj byl zeptat ředitele rybářství Ing. Zvonaře. Nikdy jsem ho neviděl tak rozezleného. Nechci tu vystupovat jako jeho advokát, tak jen sděluju, co mi řekl. Podle něj nikdy Zlatá Ktiš tímto množstvím hnojena nebyla a v tabulce se uvádí jen jako podklad pro získání dotace.
Opravdu nevím, lidé se ve Zlaté Ktiši rádi koupou a píší o tom na facebooku, stížnosti na špatnou vodu jsem si tam nevšiml, přehnojení nádrže by k ní asi vedlo.
Podle mého měl stát vykoupit Zlatou Ktiš a Jitronickou nádrž a nedávat Mráčkům Jiřickou,
Jitronická a Jiřická by tak byly Přírodní památky, obě si to zaslouží.
Bohužel záznam příspěvku pana Peterky končí na vteřinu přesně ve chvíli kdy vyřkne slova Jiřická nádrž.
Je škoda, že technika selhala právě v tom okamžiku.
Protože to, že by někdo záznam cenzuroval, můžeme přece jasně vyloučit.

j
Před pár dny jsem na chodníku před Spolkovým domem na Nových Hradech zahlédl upoutávku na přednášku, která právě končila. I bez brýlí jsem zjistil, že je z projektu, pro který jsem pracoval. Projekt o návrhu správného hospodaření v Novohradských horách ve mě tehdy sám o sobě moc důvěry nevzbuzoval, ale sympatičtí lidé z něj za mnou poctivě jezdili na mé přednášky, až mě přemluvili. Udělal jsem pro ně tříhodinovou prezentaci o kauzách Novohradských hor, na níž navázala čtyřhodinová konzultace, celé se to streamovalo. Většina z týmu o horách moc nevěděla, ale někteří byli odborníky na užší témata, a tak mě pak grilovali pod vedením pana docenta RNDr Pavla Cudlína Csc z oddělení analýz ekosystémových funkcí krajiny z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.
Tušili jste, že taková věc existuje?  
Myslím, že jsem prošel bez ztráty kytičky nejen podle bezprostředních reakcí, ale i následné komunikace s některými z nich.
Celou mojí sedmihodinovou přednášku jsem dělal zdarma, protože v projektu pro mě nebyly peníze.
Teď se hodí napsat, že ve vědeckých grantech nikdy nejsou peníze na externisty s výjimkou případů, že jsou to dopředu známí kámošové, což já nejsem. Důvod je jasný, proč by se v projektu alokovaly peníze pro cizí, když si je můžeme napsat pro nás, že.
Nicméně přítomní vědci se trochu styděli, a tak mezi sebou na mě vybrali peníze do klobouku, já jim tam zase nechal nějaké knihy, tak myslím, že škodní nebyli.
Dostal jsem jedno kafe.
A teď projektová konference na Nových Hradech, zřejmě dokonce placená, a já na ní nejen nepřednáším, ale ani nejsem pozván?
Tak jsem se poptával a zjistil, že jsem tam měl být, ale starosta města Nové Hrady Mgr.Vladimír Hokr si to nepřál, a tak jsem byl vyškrtnut.
To je síla.
Prý jsou lidé, kteří by odešli, kdybych tam byl.
Na Nových Hradech skutečně z mých přednášek odcházela šéfka kultury paní Jarolímková a to dokonce i v případě, že byla jejich pořadatelkou. Dlouho mě to mrzelo, ale myslím, že to není můj problém. Poslední mou přednáškou na Nových Hradech byla jen pro Hrady připravená „Stropnice a novohradské potoky“, přednáška vlastivědná, krásná a nekonfliktní. Proč bych se měl zamýšlet nad tím, že ji (mně…) paní Jarolímková nechtěla vidět?
Jiní lidé na ni přišli a někdy i z dálky přijeli, pro ně jsem ji dělal.
Od té doby jsem na Hradech nebyl, už je to dost dlouho.
Kvůli starostou nastolenému odcházení z mých přednášek jsem se podíval do záznamů. Za zhruba patnáct let mých aktivit se mých výletů a přednášek zúčastnilo nejmíň 9.000 návštěvníků, někteří byli na víc než padesáti mých akcích, přestože na ně jezdí až z Prahy.
Pan starosta nicméně v té chvíli nejmenovanou paní Jarolímkovu jako důvod mého zákazu podle mého ale použil jen zástupně.
Já myslím, že paní Jarolímková je v tom teď naprosto nevinně.
Že pokud ta konference byla na společenské úrovni, a to jistě byla, tak tam zřejmě byli přátelé pana starosty, někteří z nich z nadřízených institucí, a že si pan starosta nepřál, aby na mě museli koukat, natož mě poslouchat, a co by bylo vůbec nejhorší, aby si nemysleli, že jsme, probůh, se starostou kamarádi.
Nicméně… není to zneužití pravomoci veřejného činitele? Takhle to dělali i komunisti, že vedle lidí, kteří měli zákaz oficiálně, většinu nežádoucích prostě místní funkcionáři jenom nechtěli. Nemusel to vysvětlovat, jen řekli, ten ne.
A pak už se to vědělo a dotyčný měl smůlu.
Teď se nám to dost nelíbí jako praxe na Slovensku, ale co chcete od Fica, ještěže my  to neděláme.
Myslím, že se pan Hokr žádného zneužití pravomoci veřejného činitele nedopustil. Jen řekl, že mě nechce a vědci už škrtali jak diví.
Rozvážel jsem teď mou knihu Tenkrát na jihu po území ohraničeném Strakonicemi, Příbramí a Berounem, Kladnem, Dobříší, Táborem, Pelhřimovem, Olomoucí, Jindřichovým Hradcem a uvnitř toho samozřejmě Budějovicemi. Většina čtenářů mě pozvala na kávu a povídali jsme si. Bylo pro mě úžasné, co krásného o mých knihách a mně ti lidé říkali. A k tomu jsme si povídali o zoufalství z toho co se děje v horách a jejich víře v to, že vydržím a budu pokračovat v odhalování a zveřejňování viníků. S mnohými z těch nově poznaných čtenářů si teď píšu. A o zákazu mého vystoupení na konferenci jsem jim tedy napsal. Jejich reakce mě překvapila. O starostech si obecně nedělají iluze, ale vyšokovali je vědci. Napíšu to tak, jak to většinou psali oni – To nemají koule?
Vědci, jejichž je to akce, kteří se osobně (o sedm hodin víc než starosta) přesvědčili, že vím o čem mluvím (a já dodávám – A kteří mi morálně dlužili peníze) srazí kufry, když starosta řekne, že mě nechce?
No…
S panem starostou jsme oficiálně přátelé, pokud se potkáme, přátelsky mi s úsměvem podává ruku.
Jsem týmový hráč, kdyby mi starosta řekl že s ohledem na blaho obce je třeba se v mém příspěvku vyhnout něčemu konkrétnímu, asi bych to udělal.
Měl jsem před roky přednášku o kauzách Novohradských hor, byla ve Velešíně (o sto osmdesát stupňů opačný přístup než na Hradech). Dvě a půl hodiny jsem ty kauzy a jejich viníky popisoval. Jen tak mimochodem, ale je to důležité, ač akce byla dlouho dopředu anoncována a kino skoro vyprodané, nepřišel ani jeden zástupce médií, neziskovek a organizací ochrany přírody a žádná z mně známých biomatek.
Tedy ani Krajina Novohradska.
Nicméně přišli pánové Kamarýt a Ouředník, proti jejichž činnosti jsem tam také mluvil. Ani jeden z nich mou přednášku nenarušil, oba pak ode mě dostali neomezený prostor na to, aby přednesli svůj pohled na věc. Přeli jsme se tam pak další dvě hodiny. Od té doby jsem s nimi o té přednášce nemluvil, ale jsem si stoprocentně jist, že oba uvěřili v čistotu mých úmyslů a v rámci kauzy dostatek odbornosti. Neshodli jsme se, ale rozešli jako slušní lidé a problém vysvětlili veřejnosti v pohledu každého z nás.
Následně měl pan Ouředník svou přednášku v Krumlově, jel se na ni, s mnoha věcmi na ní nesouhlasil, ale byla jeho, nebyla určena k diskusi, tak jsem mlčel.
Strašit mnou lidi, mohou jen ti, co o mě vůbec nic nevědí nebo se třesou strachy o ohrožení svého světa.
Když se před asi dvěma roky ptal Josef Kroutvor, proč nejsem na jím zahajované Konferenci o Novohradských horách, bylo mu řečeno, že bych jim to rozkopnul.
Rozkopávají se hrady z písku a domečky z karet, ne pevné stavby.
Letos jsem nesměl být na Sympoziu, protože nejsem dostatečný odborník a teď na Hradech, protože by někdo odešel.
Nejvíc mi vadí, že o mě rozhodují lidé, kteří o mě nic neví.
A jejich anonymní zbabělství mi vadí.
Nikde není zápis: „Mgr. Hokr si nepřeje účast M.Koželuha na konferenci a vedoucí projektu (kdo to vlastně je?) se mu rozhodl vyhovět.“ Nikdo nikde nehlasoval jestli smím nebo nesmím být na Sympoziu, všichni jsou čistí.
Že je věcí pořadatelů koho si pozvou? Ono to nebylo podpořeno z veřejných peněz? Ono se to netvářilo jako akce otevřená názorům a hledající pravdu?
Roky zvu ty lidi na mé akce, ale nikdy nepřijdou, ať starostové, ekologičtí neziskováci nebo biomatky.
Přemýšlel jsem proč a už to, myslím, vím.
Někteří lidé mě z principu nechtějí mít rádi nebo mě chtějí odsuzovat pro mé pro ně tušené špatné názory. Kdyby přišli na mou přednášku, zjistili by, že ze mě nešlehají plameny a že o věci nejen dost vím, ale ještě drtivou většinou s láskou a radostně mluvím. A když někdy kriticky, tak se znalostí věci a na obranu toho hezkého.
Hůř by se jim pak mě nenávidělo.
A ještě něco horšího hrozí.
Jak si tak starostové a intelektuálové a biomatky žijí ve svých pevných a o ničem nepochybujících společenstvích, najednou by viděli, že v sále mé přednášky sedí desítky různorodých vědoucích lidí, pro které má smysl to co dělám, jsou mi za to věční a dokonce mě mnozí mají rádi.
Co pak s tím, že…
Je lepší mě zakázat a nevědět.
Volali mi z jedné vysoké školy z Prahy.
Dělali pro uvažovanou CHKO „průzkum trhu“, strukturovaným dotazníkem, měli snad 500 respondentů.
A mně volali ze dvou důvodů.
První byl, aby mi sdělili, že tam byly dvě otázky- koho považují lidé za osobnost oblasti a komu věří.
V obou těch odpovědích jsem byl jmenován já.
Ty jo…
A co teď s tím?
Tak jsem nechtěný a už i novohradským starostou zakazovaný  podivín nebo… nebo to hezké, co jste o mě řekli?
Druhý důvod proč mi volali bylo, že chtěli hodinovou telefonickou konzultaci, rád jsem jim ji poskytl.
Dali mi za ni úplně automaticky 700 Kč.
(nějak se nám tu ta cifra opakuje…)
Nejde o ty peníze, do ochrany přírody Novohradska jsem určitě investoval stonásobek té částky.
Ale bylo to potvrzení hodnoty mé práce a jejich slušnosti.
Jo, a lidsky jste mě urazil, pane Hokře.
Když byl tenhle text dopsán, navštívil mě jeden účastník Konference, aby mi o ní zděšeně referoval. Mluvil i za další zemědělce. Šli tam s tím, že se něco dozvědí. Ale, jak řekl jeden z nich, pořadatelé mu dluží za sedm hodin jeho času. Prý se tomu říká olizování mozků. Když se někdo tváří, že vám radí, ale ve skutečnosti z vás tahá rozumy. Prý akce naprosto k ničemu. Dobrý že byl oběd, řízek se salátem a taky svačina, to byla pizza.
Naprázdno jsem polkl, já od vědců dostal za sedm hodin předávání vědomostí jedno kafe.
Drze jsem okamžitě vědce s tímhle poznatkem konfrontoval.
Ne tou kávou versus řízek, ale tím, že místo, aby se od nich něco zemědělci dozvěděli, tahali z nich vědci rozumy.
Prý ano, prý to tak dopadlo. Ale prý si fakt mysleli, že těm zemědělcům něco řeknou, co pro bude důležité, ale nakonec se to důležité dozvěděli oni od nich.
Tak si to srovnejme.
Projekt trvá nejméně dva roky a jeho výstupem má být návrh ekologického hospodaření. Teď zřejmě projekt končí (konference se dělávají na konci) a vědci teprve teď zjistili a o čem to je? Nešlo konferenci udělat hned na začátku, nechat se zemědělci poučit, napsat závěrečnou zprávu a jít od toho?
Ale říkal vědec, že úředníkům se prý konference líbila.
Nechci mu brát iluze, ale většině úředníků se líbí jakákoli společenská akce v pracovní době, rádi pohovoří s kamarády z jiných úřadů a zažijí trochu toho povyražení.
A řízek se salátem je vítaný bonus.
Kdyby byl mezi vědci alespoň jeden slušný člověk, mohl mi ten řízek přinést k zadnímu vchodu k popelnicím…
Ale bez legrace – já ten projekt zase nemohu dohledat z hlediska financování. Kolik milionů (nebo desítek milionů?) do něj šlo, kolik lidí se na něm živilo a kolik kdo dostal?
Mzda je soukromou věcí zaměstnance, ale grant je věc veřejná.
Pokud zemědělcům stačilo sedm hodin, aby projektovému týmu vědců vysvětlili, že ani po dvou letech práce (?) nevědí tolik co oni, tak bych řekl, že ten projet zemědělcům nepřinesl nic, ale dva roky převážně zbytečně živil vědce. 
Zajímalo by mě kolik z těch dvou let strávili vědci v horách a na farmách.
Něco zdánlivě nepodstatného, co odlišuje u těchto akcí státní zaměstnance a úředníky třeba právě teď od zemědělců. Úředník je za každou hodinu sedění na takové akci bohatší o 150 až 300 Kč coby podílu té hodiny na jeho měsíční mzdě a nejspíš na akci přijel služebním autem nebo na cesťák. Zemědělec přijel za své a nevydělal za tu dobu ani korunu, doma mu stojí práce a dokonce za tu akci dluží sociální a zdravotní pojišťovně nějaké stokoruny coby povinný odvod.
Někdy před dvanácti lety jsem v rámci zemědělského marketingu mluvil se zhruba sto dvaceti zemědělci, až na asi pět zemědělců se všemi z oblasti, s každým neméně půl hodiny, ale taky třeba půl dne. Tehdy jsem patřil k lidem, kteří toho o situaci a potřebách zemědělců u nás vědí nejvíc.
Přesto (nebo proto?) bych se dnes neodvážil nikomu radit.
A už vůbec ne Ing. Blížencovi a Ing. Vejčíkovi (a dalším zde nejmenovaným).
Takovým lidem jen s pokorou naslouchám.

k
Na konferenci na Nových Hradech o mě prý hezky mluvil pan Ouředník. Aniž bych věděl, co říkal, tak mi tím zkomplikoval tohle psaní. Protože nejen společensky, ale hlavně lidsky bych mu to měl a chtěl oplatit. Být na té konferenci, asi bych to udělal a hezky bychom si popovídali.
Ale pak jsem si vzpomněl na sympatického mladíka z Kaplicka, který mi volal kvůli jednomu místnímu průšvihu a chtěl pomoct. Já mu tehdy odpověděl, že se právě zabývám daleko větším svinstvem, zničením klauzury Kapelunk. A on se zasmál a řekl, že s tím mi zase nepomůže on, protože to dělali jeho kamarádi.
To je ono, proti kamarádům přece nejen nic neudělám, ale budu i mlčet a chránit je.
V Českých Budějovicích jsou všichni kamarádi.
Kromě mě.
Úředníci se kamarádí s vědci, vědci s politiky, politici s kmotry, kmotři s úředníky, každý s každým. Zapomněl jsem na neziskovky a o.p.s. a z.s.
Užívají si toho přátelství a demonstrují ho na konferencích a sympoziích.
Co je na přátelství špatného?
V tomhle případě skoro všechno.
Dobře fungující právní stát se pozná podle toho, že policie, státní zástupci, soudci a zločinci mají všichni dohromady hezké přátelské vztahy?
Že je to přirovnání mimo mísu? 
Náměstek hejtmana, nyní úspěšný politik, Mgr. Franišek Talíř, se vyjádřil, že si nechce kazit dobré vztahy s Mráčků.
To je jak kdyby náměstek policejního prezidenta řekl, že si nechce kazit dobré vztahy s mafií.
Díky vzájemnému spolku přátel v Budějovicích se nejen mohou dít ta zvěrstva, co se dějí, ale ještě se ohlídá, že o nich nikdo nebude mluvit, natož s nimi něco dělat.
Dost se tomu v Budějovicích naštěstí vymykala ČIŽP, objektivně vyšetřující kauzy, ale teď jsem slyšel znepokojivé zprávy o jejím směřování.
Takže já bych teď neměl psát o panu Ouředníkovi, protože o mě hezky mluvil?
Někdo o panu Ouředníkovi řekl, že je Babišem jihočeských grantů a já s ním souhlasím. Až na to, že mladším, hezčím, pro mnohé sympatičtějším a určitě schopnějším.
A bez opozice.
Kontakty pana Ouředníka jdou hodně vysoko a není radno se mu stavět do cesty.
Ani já tímhle textem nic nezměním, jeho příznivci můj článek číst nebudou a stejně by je nezměnil.
Ale mám kvůli tomu mlčet?
Pan Ouředník je bezpochyby terénní odborník na perlorodku v Malši a umí to dvakrát prodat. Jednou zakázkami na „činnost pro dobro perlorodky“, podruhé jako svůj marketing.
Chápu laiky, že nemohou vědět, jak špatné je mnohdy to, co pan Ouředník dělá. Šíbování s perlorodkou a vypuštění Malše jí ublížilo. Výlety za perlorodkou na Malši (nově na ně prý zve i ze vzdálených míst republiky) jsou na hraně narušování biotopu, brát tam veřejnost je určitě neetické. Spolupracuju s opravdovými vědci, ale nikdy by mě nenapadlo se jich ptát na jimi objevené kolonie perlorodky, natož tam chtít jít. Chci vědět co nejvíc o perlorodce a stavu její ochrany na Malši (a obecně v Novohradských horách). K tomu ale nepotřebuju někde slídit.
Tím největším zvěrstvem proti přírodě, vědě a perlorodce bylo vybagrování Malše. Proti všem vědeckým zjištěním (kamarády nepočítám) a slibům pana Ouřednika, že to neudělá.
Pan Hruška, objevitel umělého množení perlorodky, člověk, který se nejvíc zasloužil o její záchranu, je zděšen tím, co dnes firmy zaštiťující se perlorodkou zdánlivě v jejím zájmu dělají, ale ve skutečnosti jí tím škodí.
Není vinou laické veřejnosti, že obdivuje pana Ouředníka, je vinou úředníků a vědců, že mu neoponují, že nenapadají vydávání výjimek Krajským úřadem ve prospěch pan Ouředníka vedoucím k nevratný škodám v přírodě.
Víte, že vypuštění vody z Malše způsobilo úhyn pstruhů? A víte, že jediný objektivně hnusný a nebezpečný jez bez rybího přechodu tam pan Ouředník nechal, přestože byl na seznamu určen k odstranění?
Vede vodu k rakouské elektrárně…
AOPK nemá v přímé gesci Malši a Akademie věd říká – Tam my nemáme projekty.
Takže tu Malši nechrání nikdo? Kraj dá výjimku, pan Ouředník dozor a Rakušáci bagrují.
Rozepisuju se tu o tom znovu, protože tohle je podle mého téma pro Sympozia a veřejné diskuse, tohle by mělo zajímat AOPK (nebo alespoň někoho u nich). A do jaké míry jsou vědci autoritami ve věci ochrany přírody, když tam, kde nemají projekt, tak ani nejdou, a tam, kde se naskytne grant, tak lžou?
Nic se nezmění, když všichni vědoucí budou říkat, že přece víme, jak to na Kraji chodí, a veřejnost bude slepě přijímat vše, co jim jejich idoly předloží.
Přesně tady tomu napomáhají i Konference a Sympozia, jsou výkladní skříní selanky mýdlové operety ochrany přírody. Na žádné z těch posledních akcí se nejmenovala a neotevřela ani jedna skutečná kauza ohrožující přírodu v Novohradských horách
Nepřít se, nekývat lodí, celý sbor musí znít jedním hlasem.
Aplaus!

l
Reklamní blok o Mattonni/Dobré vodě byl na Sympoziu skryt pod názvem péče o prameny, ale možná se pletu. Přednesla ho opravdu sympatická slečna či mladá paní, nicméně si myslím, že ochrany přírody Novohradských hor ani jejich reálií se vůbec netýkal. Ostatně bylo správně řečeno, že vrt Dobré vody je v Třeboňské pánvi.
Takže proč tam příspěvek byl?
Dobře v portfoliu Sympozia vypadal.
Jeden z příspěvků se jmenoval nějak jako Výzvy v ochraně přírody Novohradských hor, to slovo „výzvy“ tam bylo.
Na to jsem se těšil.
Ukázalo se, že „výzvou“ je pro úředníky implementace evropských norem a čárání do map. Mělo to vřelý potlesk. Pro mě je výzva vyhlášení CHKO (když už), získání klausur do majetku státu a jejich ochrana, fyzická péče a chránění rostliny a jejich biotopy… To jsou výzvy! Nebo jsme dopadli tak, že už i práce v kanceláři u počítače je pro úředníky výzva? Kdyby se vám zdálo, že jsem umanutě proti malování do map a zatloukání tabulí se státním znakem, tak vězte, že dost dobře vím, jak to za těmi tabulemi často vpadá a jak vhodně jsou voleny lokality nikoli podle potřeb přírody a euronorem, ale vyhnutí se zájmovým oblastem mafiánů. 
Když jsme u výzev – na Nových Hradech dělal na začátku šedesátých let ředitele státních lesů pan (tehdy soudruh) Vrátný. Když manuální pracovníci nestačili plnit normy, protože to ani nešlo, zavřel na čas ředitelství a všichni úředníci šli na Klepnou sázet stromky. I náměstkové a on. S ním prý nechtěl nikdo dělat, protože byl k neutahání.
Nebylo by skvělé, kdyby se vždy třeba na týden zavřelo AOPK a ŽP Kraje a všichni až po šéfy by mazali do hor starat se o chráněné rostliny a živočichy a jejich biotopy?
To by bylo úrazů a neschopenek.
Ale alespoň by to úředníci jednou viděli a netvrdili, že práce u počítače je výzva.

m
Z tribuny panelové diskuse Sympozia zaznělo, že senátor Jirsa nerozumí ochraně přírody a neměl by se k ní tedy vyjadřovat.
Četl jsem článek pana senátora v Benešovských ozvěnách a vůbec nepochopil, takže se k tomu nechci vyjadřovat, ale může to tak být.
V rámci Sympozia je pro mě důležité, že jinému politikovi (sám o sobě zálibně několikrát řekl, že je politik), Mgr. Františku Talířovi, tu byl dán prostor dokonce na hraně předvolební agitace.
Lze namítnout, že pan Talíř byl v době Sympozia náměstek ministra životního prostředí a před tím náměstek jihočeského hejtmana, což ho přece činí kompetentním se na vědecké konferenci vyjadřovat.
Nečiní.
Pan Talíř má stránku na wikipedii, která by se nejsnáz dala shrnout větou, že je jihočeským Markem Bendou, profesionálem, zrozeným pro svět politiky. Ve fejetonu o něm bych napsat, že už v kolébce si místo kačera hrál s hlasovacím zařízením.
Pokud se vám zdá neslušné, jak o současném panu poslanci píšu, měli byste slyšet jak o něm mluví vědci.
Ale je pravda, že to dělají ve vší slušnosti, tedy za jeho zády.
Jednou z forem demokracie je strýcokracie, strýcem pana Františka Talíře je známý politik Jaromír Talíř. Z nějakého důvodu to za dostatečnou odbornou kvalifikaci považuje jihočeský hejtman i ministr životního prostředí, ale já ne.
Mgr.František Talíř ve svém životopise uvádí, že studoval i operní zpěv v Itálii.
Nevím jak dobře zpívá, ale jsem si stoprocentně jist, že jako operní zpěvák by prospěl společnosti víc než coby odborník na životní prostředí.
Připomnělo mi to jeden krásný vtip.
Operní dirigent uvažuje s jakou dívkou se oženit. Jedna je neuvěřitelně krásná, ale neumí zpívat a svět oper ji ani nezajímá. Druhá zpívá nádherně, ale co jí dala příroda na hlase, to ubrala na kráse. Dirigent se nicméně s představou dlouhého společného života rozhodne pro ni. Když se pak po svatební noci probudí, podívá se na svou manželku, obrátí oči v sloup a zoufale zvolá – Proboha, miláčku, zpívej!
Pan Talíř ve funkci náměstka hejtmana a vprostřed bojů o vyhlášení Jiřické nádrže přírodní památkou s milým úsměvem prohlásil, že Kraj přírodní památky nevyhlašuje.
Vyhlašuje a právě to dělal.
Představuji si, jak v té chvíli třeba hejtman Kuba sledoval tu taškařici v televizi, zoufale obrátil oči v sloup, vytočil číslo telefonu pana Talíře a zvolal – Proboha, Františku, zpívej!
Závěrečný projev pana Talíře v rámci panelové diskuse o tom, že by si tu přál přátelskou krajinu pro lidi a přírodu atd. byl jednou velkou přehlídkou klišé.
Lidé mu za to tleskali.
Jakože jste se báli, že si bude přát zdevastovanou krajinu, kde se lidé nenávidí a chcíply i myši?
Byl to naprosto prázdný politický projev, který mohl přednést kdekoli o čemkoli, aniž by věděl, o čem vlastně mluví.
Prázdné univerzální plky usměvavého sympaťáka rozcvičujícího se na volby,
Ale nebylo ono to vědecké sympozium?
Ptám se ředitele AOPK pana inženýra Bureše – ještě pořád si myslíte, že kritériem pro volbu přednášejících byla odbornost?
Ne že by závěrečná moudra ostatních vědců byla o tolik lepší.
Nemyslím si, že to byla chvíle pro vytahování kauz. Ale vědecké sympozium by mělo mít konkrétnější výstupy než předvolební agitace.
Prosím vás, udělejte si s tou nahrávkou panelové diskuse (trvá něco přes hodinu) soukromý test. Vezměte si k němu tužku a papír a udělejte čárku vždy, když panelisté (nejlepší z nejlepších) řeknou něco, co se opravdu týká reality Novohradských hor a co jste coby nevědci nevěděli.
Když budeme shovívaví, uděláte těch čárek za tu hodinu tak pět, když objektivní, tak možná žádnou.
A pak si to pusťte ještě jednou a představte si, co v tom vrcholném okamžiku Sympozia brání, aby vše v té chvíli řečené se nemohlo týkat třeba Rychlebských hor nebo Slavkovského lesa, samozřejmě kromě toho vyslovovaného názvu Novohradské hory, ten by se vyměnil.
Že neznáte Rychlebské hory ani Slavkovský les? Ale to přece nevadí, spousta přednášejících na sympoziu zase nezná Novohradské hory a nebrání jím to, aby si pod reflektory užívali svou (další) půlhodinu slávy.
V celém tom textu panelové diskuse se z tribuny volně prolínaly fráze a floskule.
Tleskali jste, asi se vám to líbilo, ale zkuste napsat několika větami, co tam zaznělo, co jste se nového dozvěděli.
Myslím, že toho moc nebude a nového nic.
Tady se hodí má odpověď na potenciální dotčenou otázku pořadatelů ke mně – A vy si myslíte, že byste mohl přednášet? Jaká je vaše odbornost?
Vím, kde ty hory jsou…

n
Na Pohoří se staví. Potkal jsem  památkáře, tedy zaměstnance toho úřadu, kteří z toho byli nešťastní, ale nemohou s tím nic dělat, protože tam není žádná ochrana.
A proč tam není?, zeptal jsem se.
No, není… ale to jste mohl navrhnout i vy…
Já? Nemělo by to být ve vašem zájmu a kompetenci?
Zasmáli se, že asi jo.
Rozestavěná ubytovací kapacita Pohoří už překročila 100 lůžek.
Samozřejmě, že vyhlášení CHKO by jejich hodnotu zvýšilo.
Stavbám se už dnes asi zabránit nedalo (aniž bych se zabýval tím, kdo tam staví).
Ale co těch 35 let před tím?
Dobrá práce anonymních úředníků v Č. Budějovicích, kteří developerům celou tu dobu lokalitu chránili.
Zajímalo by mě stanovisko hasičů a záchranné služby jak rychle se tam chtějí dostat. Ta záchranka asi vrtulníkem, ale bývají mlhy a vítr.
Hasiči to moc pod hodinu nesrazí.
Pohoří je co se pramenišť týká, jednou ze střech Novohradských hor, těsně pod ním je Jiřická nádrž s donedávna oligotrofní vodou.
Teď nad tím stojí lidojemy pro sto a víc lidí.
Na Pohoří nebude čistička!
Protože by prý nefungovala.
Na tohle je specialitou RNDr. Šimek, ale záhadně mlčí.
Jak se říká v jedné hře od Cimrmanů… No, nevím, školy nemám… Když tam nemůže být čistička, tak tam snad nemohou být ani ty baráky, ne?
Ony tedy nějakou svou domovní čističku mít budou.
Odstraní antikoncepci, kofein, rezidua opalovacích krémů a léčiv, pracích prostředků?
A kdo nad tím bude mít dozor? Budou veřejně přístupné šachty?
Když teď vědci našli fekální roury v Lipenské nádrži, dali dohromady peníze jen na dva odběry vzorků.
Kolik jich udělají na Pohoří?
A proč by je měl platil stát, když to není obecní zástavba, ale soukromé projekty?
I kdyby ty čističky byly ty nejlepší, nikdy z nich odpadní voda nebude lepší než žádná odpadní voda.
V plné sezoně poteče ve vodoteči prameniště Pohořského potoka víc odpadní vody než té přírodní.
TOHLE mělo být na sympoziu místo často nicneříkajících blábolů.
TOHLE je budoucnost Novohradských hor, ta špatná.
V tomhle jsme zajedno s Ing. Burešem z AOPK, prý za tu čističku tam bojuje.
Nezahrnutí Pohořského potoka do režimu chráněného území přírodní památky může být vysoce sofistikovanou akcí, díky níž se na Pohoří může stavět, protože do přírodní památky by ty sračky třeba téct nesměly.
Jestli ano, tak je to na přesdržku!
Ale komu?
Jedou v tom všichni…
O nové výstavbě na Pohoří vyšel oslavný článek, najděte si ho, mně už blbě bylo.
Prý tam ty paláce stavějí, aby zabránili nevhodné výstavbě a ochránili Pohoří.
Papír snese leccos a internet ještě víc. Ale překvapilo mě, kolik pod tím bylo nadšených a vděčných komentářů.
Oni nakonec budou i Mráčků tvrdit, že jejich vysazené trofejní štiky chrání Jiřickou před invazními druhy a ekologové je za to navrhnou na vyznamenání.
Na Pohoří se kurví vše, co se zkurvit dá, a vědci a aktivisté se ve městech na sympoziích tetelí blahem a plácají po zádech, jak skvělí jsou a jak přínosnou práci dělají.

o
Myslím, že pro mnoho účastníků byl zážitkem na sympoziu jeho slavný moderátor, vy víte, jak se jmenuje, já jsem v tomhle nevzdělaný, a teď se mi to hledat nechce.
Mám rád estrády i nonkonformní přístup, ale nemám rád intelektuálskou v principu povýšeneckou žoviálnost. Vím, že účastnící podobných akci ano a že stejně jako při Televarité bylo třeba některé výstupy přežít s těšením se až přijde Bohdalová s Dvořákem, tak vy se těšíte na heroické spojováky mezi příspěvky.
A teď se možná nadechujete, že akce nebyla pro mě a že do ní zřejmě zhrzeně projektuju své vidění světa.
Ne, já chodím na přednášky skoro kdekoho, opakovaně pana Pavla Mörtla, Danila Kováře, Jiřího Oesterreichera a Jana Ciglbauera. Teď uvádím pány bez jejich titulů.
Ty přednášky jsou někdy i dvouhodinové, od začátku do konce plné většinou nově objevených faktů a co do prezentace strhující.
Bez žoviálnosti a spíkerských estrád.
Když máš co říct a umíš to říct, tak opičky nepotřebuješ.
A většinové publikum těhle osobností by je ani nechtělo.
Pánové většinou přednášejí historii, to jen na vysvětlenou, proč na Sympoziu nebyli, jinak na rozdíl ode mě nejsou na zakázané listině.

p
F.X.Šalda řekl nad odkazem Aloise Jiráska, že je třeba ho obdivovat za dílo, které vytvořil, ale zároveň řekl, že by bylo lepší, kdyby vykonáno nebylo.
Spolu/pořadatelem Sympozia v Č. Budějovicích a před tím Konference na Nových Hradech  byla Krajina Novohradska z.s.
Mám v této organizaci pár blízkých přátel, oceňuju mnohé jejich aktivity a i se jich někdy účastním, nejsem předpojatý.
Ale musím říci něco nepříjemného, byť vím, že tím narážím do zdi a udělám si nepřátele.
To ten F.X. Šalda s Jiráskem tenkrát taky.
Krajina Novohradska uvádí, že hlavním cílem spolku je ochrana a kultivace krajiny Novohradských hor a podhůří.
A to v žádném případě není.
Krajina Novohradska je převážně intelektuálský až salónní spolek zabývající se sdružováním podobných lidí, pořádáním jednotlivých akcí a, podle mého, usilující stát se součástí establishmentu.
Na tom není nic špatného.
Nebýt toho, že v záhlaví svého spolku uvádějí něco jiného –  ochranu a kultivaci krajiny Novohradských hor a podhůří.
A o ochranu krajiny opravdu nejen neusilují, ale seč se dá před ní zavírají oči.
Má to logiku, pokud chtějí do společnosti na krajské úrovni a být přátelskými partnery politiků a státních institucí, tak jim nemohou sypat písek do soukolí.
Natož usilují-li o granty a veřejnou finanční podporu.
A zároveň jejich většinová členská a návštěvnická základna od nich žádné skutečné aktivity nevyžaduje a, obávám se, že by jich mnohdy ani nebyla schopna.
Aktivně něco potřebného dělat znamená to znát, rozumět tomu zaujímat postoj a skoro vždy s někým bojovat a pak za to nést odpovědnost.
Pod pojmem „kultivace krajiny“ si v Krajině Novohradska představují spíš sympozium a přednášky paní Salzmann než konkrétní návrh na úpravy či alespoň údržbu důležitých biotopů a společenství.
Vím, že někteří členové spolku určitě vědí hodně o Novohradských horách a v rámci svých aktivit se snaží tyhle vědomosti šířit.
Ale kolik z lidí, kteří zaplatili v Budějovicích 700 Kč za Sympozium by šlo třeba zadarmo v srpnu do kopřiv břehů vyschlé Malše počítat mrtvé ryby?
Co z toho má pro přírodu Novohradských hor větší význam?
Spolek Krajina žije hlavně pod reflektory přednášek a sympozií.
Znovu píšu – je to jejich věc.
Ale neměli by se pak prezentovat jako novohradská zastřešující organizace, tou nejsou.
Jestli v tom taky není něco mého?
Je.
Pokud jsou zastřešující organizací, nemohou ignorovat žádné důležité aktivity v oblasti.
A bez ohledu na to, co si o mně myslíte, určitě patřím k lidem, kteří o Novohradských horách něco vědí a to důležité říkají. I kdyby si management Krajiny Novohradska myslel, že šířím blbosti, tak by si je měl přijít poslechnout. Možná právě proto, že si myslí, že jsou to blbosti – jak je mají vyvracet, když o nich neví?
Roky zvu představitele Krajiny Novohradska na mé přednášky.
Nejenže nikdy nepřišli, ale ani nikdy neodpověděli.
Pokud jsou soukromý elitní klub, chodit nemusí.
A s tím neodpovídáním na maily?
To soudit nechci.
Nepíšu to kvůli sobě, ale kvůli něčemu důležitějšímu, co Krajinu Novohradska propojuje s Aloisem Jiráskem.
Jako on svým dílem vytvořil nesprávný obraz našich dějin, tak Krajina Novohradska vytváří ve veřejnosti nesprávný dojem, že se opravdu stará o Novohradské hory, řeší jejich problémy, je hlídacím psem jejich ekologie a propojuje aktivity a lidi.
Nic z toho ale není pravda a lidé by to měli vědět a nespoléhat na ně.
Občas lidé ukončí vypravování o hrozných věcech v Novohradských horách nadšeným -Krajina Novohradska to vyřeší! a já mám dilema. Většinou se skřípěním zubů mlčky přikývnu, protože vysvětlovat, že Krajina se do toho rozhodně míchat nebude, jim nechci, nevěřili by mi.
Byli jsme na sebe asi před dvěmi roky řvát v Malotech kvůli vlkům v Novohradských horách, málem tam došlo na fyzické napadení. Na jedné straně místní obyvatelé a zemědělci, na druhé AOPK, grantová zooložka a NP Šumava.
A kdo tam nebyl?
Calla a Krajina.
Oni tam nemohli být, protože sami pro vlka jsou a jejich členové a podporovatelé to od nich vyžadují. Ale zároveň nechtějí naštvávat veřejnost a popouzet ji proti sobě.
Jenže bez toho to přece někdy nejde, když věc nemá snadné řešení.
Pro intelektuály je výzva řečnit o Implementaci regulí EU a téma k diskusi Pohled krajinného architekta na Sudety.
Pro mě byla povinnost být v Malontech a říct tam svůj názor.
Opravdu ani morálně nechci bránit lidem kolem Krajiny, aby byli šťastni v tom, co dělají.
Jen jim vnitřně v sobě nedopřávám uspokojení a slávu, že je to to nejdůležitější, co hory potřebují a že tím pro ně něco významného dělají.
V tom co nedělají, ale vzbuzují dojem, že dělají, vlastně škodí.
S Jaroslavem Haškem bych silvestrovsky navrhl nový podtitul jejich organizace „Debatní spolek mírného pokroku v mezích dobrých vztahů v Českých Budějovicích.“
Pak by lidé, kteří se opravdu bojí o Novohradské hory, věděli, že se nemohou na Krajinu spoléhat.
Je otázka, jestli není placeboefekt Krajiny Novohradska pro lidi potřebnou bezbolestnou náhradou za jejich vlastní aktivitu.

q
Přečet jsem právě knihu Atomová bába, rozhovor s paní Drábovou, kniha vyšla v roce 2024, tedy nedávno. Paní Drábová byla státní úřednice, přímo podřízená vládě. Takže jakoukoli nepříjemnou otázku by snadno mohla odbýt s poukazem na svůj status. Ale když byla dotázána zda se jí někdy s někým špatně jednalo, neuhnula a řekla, že s Paroubkem (a teď volně cituju) Protože byl slušně řečeno buran.
Líbilo se mi to.
Ne kvůli Paroubkovi, ale že neuhnula a nebála se použít nejvýstižnější termín.
Když byl/je podle ní buran, řekla buran.
Líbí se to možná coby přístup i mnohým z vás, ale zároveň byste to sami veřejně říct nedokázali.
Nebudu teď uvažovat o tom, že čím sprostější je společnost v anonymních komentářích na netu, tím zbabělejší je ve veřejném prostoru.
Já si spíš myslím, že se nám/vám dost hodí, myslet si, že společnost to nechce a nedovolila by nám a vlastně by to ani nebylo slušné.
Protože vy byste přece rádi řekli, co víte a myslíte si o politicích, manažerech, grantech, podvodech kolem vás, ale nemůžete.
Můžete.
Odvolávat se na cenzuru a společenskou slušnost nám dovoluje si sami o sobě myslet, jací jsme hrdinové, Kdybych jen já tak mohl, já bych jim to řekl.Slušnost je věcně říkat pravdu.
A hrdinství k tomu nepotřebujete.
Nemyslím, že by bylo neslušné na sympoziu vstát a říct – Vůbec nic nového jste mi neřekli, za mých 700 Kč to rozhodně nestálo.
Já přece neříkám, že tohle byl názor všech tam, ale vzhledem k tomu, kolik lidí mi řeklo, že to bylo jen mlácení prázdné slámy, tak bych řekl, že alespoň jeden jim to říci mohl. Třeba by se k němu přidali další. Třeba by pro organizátory mělo význam vědět, že to nebylo tak skvělé a dokonce pro část lidí o ničem. Teď možná radostně chystají příští estrádu v podobném duchu a není to úplně jejich vina, že zas nejspíš bude mlácením prázdné slámy
Vlastně kecám, je.
Ale pokud jste si mysleli, že to mlácení prázdné slámy je, měli jste to říct.
Paní Drábová si myslela, že Paroubek je buran a řekla to.
A to je o několik pater výš než krotká obecná prázdná sláma.
Ostatně na Hradech to jeden ze zemědělců organizátorům řekl.
Druhý přípodotek už asi bude pochopitelný jen pro nás starší až nestarší, týká se Jana Masaryka a jeho Volá Londýn za druhé světové války. Poslech byl tehdy zakázaný a hrozil za něj koncentrační tábor a tedy smrt. Přesto ho lidé poslouchali.
Existuje názor, že poslech Honzy Masaryka měl jeden neblahý efekt – lidé si mysleli, že tím poslechem dělají odboj. Ale to nedělali. Ano, riskovali život, ale nic tím odboji nepřinesli, kromě vlastního uspokojení jací jsou odbojáři.
Za čtení tohohle textu vám vůbec nic nehrozí, nikdo neví, že ho čtete, ani já.
Ale také jste tím vůbec nic neudělali, ničemu nepomohli, nic nenapravili.
Nenutím vás k tomu, ale nemyslím, že byste se měli cítit za hrdiny jen tím, že tohle čtete.

Hezký nový rok 2026

Milan Koželuh

 

Knihy je možné objednávat na MilanKozeluh@seznam.cz
 je tam možné psát i dotazy a komentáře

Když vaří maminka 

příspěvek je v rubrice AKTUALITY

 

Jak jsem lovil vlky

příspěvek je v rubrice AKTUALITY

 

  Dědek, babka a Jasněnka  

příspěvek je v rubrice AKTUALITY

 

 

Pohádka o hodném vlkovi

příspěvek je v rubrice AKTUALITY

 

Vlk, AOPK, Malonty 31.5.2024

příspěvek je v rubrice AKTUALITY

 

Vlk – zabíjení lidí

Text Vlk, AOPK, Malonty 31.5.2024 jsem doplnil svými glosami, ale v zásadě jsem se držel osy toho, co zaznělo nebo nezaznělo v Malontech.
Teď tedy stručně o zabíjení lidí vlkem.
1. Doloženě zabil vlk v historii tisíce lidí, pravděpodobně to bude více, případy obyčejných lidí na venkově do středověku zaznamenávány nebyly.
2. Člověk je pro vlka lovná zvěř, 99% útoků vlka na člověka byl a je lov. Vlk až na výjimky neútočí na člověka nahodile, například ve stresu, kdy se s člověkem potká na nesprávném místě nebo je nemocný.
3. Vlk na člověka neútočí ve svém prostředí (les) ale chodí si pro něj do světa lidí. 90% útoků vlka na člověka je na cestách, pastvinách, a v poslední době zejména na zahradách a dvorech domů a zástavbě vesnic. Pokud tedy jedete do oblasti, kde vlk je, a domníváte se, že bezpečné chování bude v tom, že nepůjdete do lesů, ale budete se držet u chaty nebo chalupy, jste přesně tam, kde je absolutně největší pravděpodobnost, že si vlk pro vaše děti přijde.
4. Pokud se vlkovi útok nezdaří (oběť se ubrání, ukryje nebo jí přijde pomoc), vlk na stejném nebo blízkém místě během hodin nebo následující den útok zopakuje. Podobně jako když neuloví třeba jelena, zkusí to znovu, musí, loví, protože má hlad. (u nás zatím ne)
5. V historii vlci, kteří začali lovit lidi, v tom už nikdy nepřestali. Počet obětí jednotlivých vlků a smeček, které se nepodařilo včas zastřelit, šel do desítek.
6. Primární obětí vlků jsou malé děti. Existuje názor, že mezi vlky, kteří je loví, je víc starých a slabých jedinců, pro něž je dítě snazší úlovek než jelen. Vzhledem k mládí naší populace vlka tenhle druh lovu začne až za pár let.
7. Existuje právní klasifikace „šíření poplašné zprávy.“ Podle mého by měla zahrnovat i opak, tedy že poplašnou zprávou je, že vlk zaútočit nemůže a státní úředníci, kteří ji šíří, by měli být trestně odpovědní, pokud vlk zaútočí.
8. Média jdou na ruku státní doktríně, že zemědělci jsou nepoučitelní, vlk není nebezpečný a útoků vlků na lidi se nebojte. V Turecku vlk napadá i turisty, ale v našem tisku to nečtu, ani o útoku vlka na děti v Polsku.
9. Státní úředníci a vědci živící se granty z vlka, kteří tvrdí, že vlk v minulosti nenapadal člověka, jsou buď lháři, nebo zhůvěřile nekompetentní, a jsou na roveň lidem, tvrdícím, že Země je placatá nebo středem vesmíru a měli by být jako společensky nebezpeční zbaveni funkcí a grantů.
10. Stát totálně selhal, když na jednu stranu cpe peníze do úzké sekty podporovačů a dojičů vlka, a na druhé zanedbává odpovědnost za bezpečnost občanů.
Ostatně… stačila by tisícina nákladů na vlka, aby se pořídily výpisy z kronik, záznamů panství a dalších historických podkladů o útocích vlka na lidi a AOPK by nemuselo žít v bludu.

Děkuji panu Pospíšilovi za podporu a inspiraci, jím objevený (byť zdaleka neúplný) historický a hlavně současný přehled útoků vlka na lidi (odkaz je v jeho komentáři pod Vlk, AOPK, Malonty 31.5.2024) snad alespoň někomu otevře oči.
Milan Koželuh

…dovětek k Bělé 

Ve středu 26.6. jsme se setkali s paní Bednářovou z AOPK, která je jednak spoluzodpovědná za vlka v Novohradských horách, jednak jsem v mých textech citoval a mnohdy ironizoval její výroky z různých jednání. V Malontech jsem byl osobně, z Bělé jsem čerpal ze dvou nezávislých zdrojů, jimž jsem oběma řekl, že jejich sdělení budu publikovat. Přesto zřejmě některé věci byly jinak. Výrok o chystaném zákazu vstupu do lesa nepochází od paní Bednářově, ale ředitele AOPK, některé další výroky jsou z předešlé osobní komunikace paní Bednářové se zemědělci a v Bělé byly připomenuty v trochu jiném kontextu než byly původně řečeny. Nadto si je paní Bednářová jista, že většina jejího jednání s postiženými zemědělci proběhla v přátelské atmosféře a k vyhrocení situace došlo až na návsi v Bělé.
Nechci sklouznout k opačnému extrému a realitu teď vnímat jen očima paní Bednářové, ale v těhle konkrétních případech nemám důvod jí nevěřit a za nepřesnosti se omlouvám.
Nicméně většinově byl můj popis událostí a situace pravdivý.
Zůstávají i zásadní rozpory v našem pohledu na to dokdy je vlk jen zvědavý a kdy už nebezpečný a hlavně co vše jsou lidé žijící s vlkem povinni snášet a dělat, aby ochránili svá zvířata.
Na druhou stranu jsme spolu mluvili víc než pět hodin aniž bychom se nejen pohádali, ale i jsme si vzájemně naslouchali a snad i v lecčems toho druhého pochopili.
Možná jedni z mála jako představitelé tak opačných názorů.
Nicméně, s určitou dávkou zjednodušení obou názorů, jsme si potvrdili, že si je paní Bednářová jista, že vlk do krajiny patří, nemá se nijak regulovat a závažnější ohrožení od něj nehrozí, a já, že vlk do kulturní krajiny nepatří, nejsme povinni se mu přizpůsobovat a bát se ho máme.
Milan Koželuh

 

 

Kauza Jiřická

aneb
nejsmutnější věta české vědy
(tragikomedie o čtyřech dějstvích)

příspěvek je v rubrice AKTUALITY

Jiřická nádrž                                                                            Foto Petr Znachor

 

ŠAFRÁNY JANOVA HUŤ 2024

Šafrány na Janově Huti jsou pro teď zachráněny. Na základě bleskové akce skvělých lidí z ČIŽP byla loni v září jejich louka po letech posekána. Z 35 kusů přežívajících tam loni je jich letos poctivě počítáno 114.
Jsou slabé, ale rostou. Nadto ČIŽP louku dále sleduje a to nejen jako instituce, ale i lidsky. 
Minulý týden jsme se tam v jednom dni málem potkali. Nadto i s panem Kropíkem, který objevil další zatím zřejmě neznámé místo jejich výskytu.
Dočetl jsem se, že šafrán bělokvětý je v České republice původní pouze na Šumavě a právě tady, na těch loukách Novohradských hor.
Pak mi rozum nebere proč nejsou Janovské šafrány chráněny jako přírodní památka.
Ale jsem rád, že přežily a že se o ně někdo bude starat. Má být stanoven a kontrolován závazný režim kosení té louky.
Hezké dny.
Milan Koželuh

 

 

Laskavostí paní Majky Jedličkové jsme získali album fotografií z našeho posledního výletu na Pivonické skály a Stříbrný vrch:
https://photos.app.goo.gl/6nuy4yTePZW3sket8

Krásné fotky z výletu na Plochwald máme opět od Majky Jedličkové. 
Děkuji.
Než seženu administrátora, který sem fungující odkaz umí vložit, je tu jeho adresa. Ta tedy nefunguje na klepnutí, ale musí se zkopírovat do vyhledávače.
https://photos.app.goo.gl/eoQ7KCbQsSY6pUo8A

 

19.LISTOPADU KEBLANSKÝ POTOK

5.LISTOPADU FERSTR

16.ŘÍJNA  MANDELSTEIN Velešín

8.ŘÍJNA  ZAPOMENUTÁ VYSOČINA

1.ŘÍJNA  PEILSTEIN A GREIN

24.ZÁŘÍ  STROPNICE

17.ZÁŘÍ  PEILSTEIN A GREIN

13.SRPNA  PEILSTEIN A GREIN

PEILSTEIN (z přípravy výletu)

Dobrý den,

(Pro fotky z výletů většinou platí, že čím horší počasí, tím lepší  fotky a obráceně)

2.ČERVENCE  VNITŘNÍ HORY A NÁPRSTNÍKY
Laskavostí paní Majky Jedličkové jsme dostali odkaz na její fotogalerii výletu,  https://photos.app.goo.gl/JX6yYvnRo1vqugwf7

18.ČERVNA  TICHOU MALŠÍ  K RŮZNICI
Laskavostí paní Majky Jedličkové jsme dostali odkaz na její fotogalerii výletu,  https://photos.app.goo.gl/r4y7eHSG2FqC2JNF7

 

 

4.ČERVNA  DIVOKÁ MALŠE, CETVINY  (Ledenice)

21.KVĚTNA  PIVONICKÉ SKÁLY, STŘÍBRNÝ VRCH  (Suchdol)

14.KVĚTNA  DOPPLER  (CKA T.Sviny)

7.KVĚTNA  NARCISY

 

1.KVĚTNA POPELNICE  (Velešín)

23.DUBNA , NEVEŘEJNÝ VÝLET

16.DUBNA PIVONICKÉ SKÁLY – STŘÍBRNÝ VRCH
 

26.BŘEZNA PIVONICKÉ SKÁLY – STŘÍBRNÝ VRCH 

 

28.ŘÍJNA DOLNÍ TICHÁ  (CKA T.Sviny)

10.ŘÍJNA ÚDOLÍM STROPNICE OD BOROVAN K MALŠI   (Velešín)

18.ZÁŘÍ, DOPPLER, RAPOTICE, POHORSKÝ POTOK  (Ledenice)

12.ZÁŘÍ, TICHOU MALŠÍ K RŮZNICI (neveřejný výlet):

24.ČERVENCE, DIVOKOU MALŠÍ K CETVINÁM (CKA TRHOVÉ SVINY):

Kostel zrození Panny Marie
Mlhy lidských věků a slunce nového rána
Ten kostel v Cetvinách je ta Panna

9.ČERVENCE, TICHOU MALŠÍ K RŮZNICI (neveřejný výlet, pražští architekti):

VÝLET 27.ČERVNA , VELEŠÍN, RYBÁRKY, PRALES HOJNÁ VODA, JELENÍ HŘBETY, LUKOVSKÝ POTOK:

 

 

 

5.KVĚTNA, CKA T.SVINY, ÚDOLÍM MALŠE Z BESEDNICE PŘES POŘEŠÍN DO KAPLICE:

narcisy

Galerie fotografií z výletu SLZY MALŠE, pořádaného jako poděkování původně pro pár přátel, kteří nám pomohli vydat Khory, a kteří se během dvou dnů konspiračně  rozrostli  na slušnou bandu.
Neskutečný den, všichni se pořád smáli, já jednou zabloudil, všichni se smáli, pak jsme šli do bažin, všichni se smáli, někteří spadli do potoka, jiní se skutáleli za svahu,  a vůbec nejvíc se zakopávalo a padalo do bahna, všichni se smáli, došli jsme za tmy, všichni se smáli. Je tu jen zlomek fotek z té krásy, co jsme zažili jednoho listopadového dne.
Dal jsem to sem s týdenním zpožděním.

Fotogalerii jarních výletů na Horní Tichou a pak i Dolní Tichou pořídila paní Majka Jedličková.

Dolní Tichá:
https://photos.app.goo.gl/3c1tuAYJxmKGCQrp8

Horní Tichá:
https://photos.app.goo.gl/axh8aGDGzF9Rtn5TA

Hezké zdravé dny.

Milan Koželuh

• Galerie 1 – 25.4.2015
• Galerie 2 – 26.5.2015
• Fotogalerie 3

Přehled výletů a přednášek 2020

Fotografie z novohradské vernisáže výstavy fotografií jsou na:
http://michalmichal.rajce.idnes.cz/Vernisaz_Jina_Francie,_Nove_Hrady_-_Milan_Kozeluh
Na můj vkus je tam moc mě, ale byl jsem přehlasován.

Odkazy na  Toulavou kameru a Českobudějovický deník:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/213562221500007/obsah/275602-novohradske-hory/

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/213562221500014/obsah/283871-plaveni-dreva/

http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/novohradskymi-horami-znel-i-koncert-20150108.html

Těším se na shledání na některé akci nebo jen tak v horách.

Milan Koželuh

Související obrázky: