Nie sme taký, aký vyzeráme

Televizní pořady, v nichž reportér klade na ulici chodcům otázky, samozřejmě statisticky nevypovídají nic o vědomostech národa. O tom, kolik z deseti oslovených bude nebo nebude vědět odpověď, nerozhodují jejich vědomosti, ale tvůrci pořadu. Když budou chtít, vyberou a sestříhají deset odpovědí správných, když naopak, tak ani jedinou. Skupina odpovídajících je stejně pokaždé jiná.

Slovenské Aj múdry schybí, nedávno dokolečka reprízované, je daleko výživnější než naše Nikdo není dokonalý.
My Češi jsme při chlubení se korektností spíš srabi, zatímco Slováci mají názor, že když se chceš vidět v televizi, tak trp.

V Čechách reportér otázku jen položí a nijak odpověď nekomentuje, ať je sebestupidnější a respondent sebedomýšlivější. Na Slovensku je anketa pojata drsněji, reportérka má právo dělat z lidí blbce. Tedy z těch, kteří si o to sami řeknou suverenitou, s níž nehorázné hovadiny tvrdí.

Jako ten sympatický student, pro nějž Slovenské národní povstání bylo povstáním Slováků proti komunistům, vedené Alexandrem Dubčekem. A to víte odkud? ptá se moderátorka. Byl jsem z toho dnes ve škole zkoušený, říká student, blažený, že kvalitu prodal v jednom dnu dvakrát.
Takže mu to ve škole zkoušející odkýval?

A to víte odkud? Otázka, která by měla být pro každého důvodem, aby prchl nejen ze záběru, ale i ze Slovenska a Evropy. Tedy pokud ví, že je na Slovensku a v Evropě.

I když jsou i výjimky. Jeden bezdomovec odpověděl správně, dokonce na otázku nelehkou.

To vím z kriminálu, tam jsem si dodělával školu, přiznal. Bohužel mě pak pustili, takže celou jsem ji nestihnul.

Osobnosti dávné historie, přesazené v odpovědi do dnešních časů, současní prezidenti jako předchůdci Krista. Naprosté nevědomí o čase a místě kde žijeme, žádná představa světa. Studenti a penzisté netušící, kdy alespoň přibližně skončila 2. světová válka. Neučili se, neviděli jediný film? Suverenita a povýšenost ignorantů, s níž odbývají otázky na základní pojmy našeho světa  – O takové věci JÁ se nezajímám.
Někteří ve značkovém oblečení jsou si jisti, že polovina je víc než padesát procent, jiní v jiné značce by si vsadili na těch padesát procent.
Kolikrát ročně vyjde slunce? To se mě fakt neptejte.

Divní jednotlivci, které pracně našly televizní štáby?

Mnoho lidí nedokáže otázku pochopit vůbec. Zřetelně a opakovaně položenou.

Dokončete přísloví: Jak se do lesa volá…

Přísloví nikdy neslyšeli, ať mladí či staří. Ale hlavně nechápou, že jsou na něj tázáni.

Do jakého lesa? Kdo co volá? Tady žádný lesy nejsou.

Ale úplně nejstrašnější a skutečně děsivé je, jak jsou ti lidé mnohdy krásní, jak jsou vkusně a moderně oblečeni, učesáni, jaké mají šik brýle, šály, kabelky…
Pokud to nejsou bezdomovci, odchycení u nádražní restaurace… I když i mezi nimi by mnohdy mohl být inkognito skryt slavný americký herec.

Vystajlovaná slečna bude asistentka generálního ředitele, mladíci asi studují architekturu, paní středního věku je určitě manažerka, pán bude podnikatel. A starší paní ve vkusném plédu je nepohybně básnířka, zatímco kultivovaný šedivý pán v klobouku je jasný vysokoškolský profesor na penzi.

Nádherní lidé.

Ale netuší, kolik je světových stran, natož kdo vynalezl Morseovu abecedu a v kterých státech platí gravitační zákon. Většinou jsou si jisti, že u nás ne.
Pletou si Hitlera se Stalinem a Napoleonem.
Dunaj je stát, Itálie je v Jižní Americe…
A to víte odkud?
Ze školy přece! Nejsem hloupý…a dívám se na televizi.
Pořád jsou to ti kultivovaní ušlechtilí krasavci, které byste nominovali na občana roku.
V Anglii prý většina lidí považuje Winstona Churchila za smyšlenou postavu a Sherlocka Holmese naopak za reálnou.
U nás bych se neodvážil na tyhle osobnosti ptát.

Jen jeden z lidí dotazovaných v Aj múdry schybí měl milou sebereflexi, a řekl s úsměvem nad svou neznalostí za sebe a kolegu:
Niesme taký, aký vyzeráme.
Nejsme takoví, jak vypadáme.

Vypadali opravdu dobře.

Dívejte se na lidi, které na chodníku každý den potkáváte. Většinou krásní lidé, oblečení moderně a s vkusem, sebevědomé osobnosti. Světoobčané třetího tisíciletí.

O co lepší, než ti šediví nezajímaví lidé před třiceti lety.

A pak si vzpomeňte na lidi, kteří v televizní anketě netušili nic o světě kolem sebe a nechápali jednoduché otázky.

Byli jiní, než ti na vašem chodníku? A slyšeli jste někdy ty své krásné kultivované lidi mluvit? Povídali jste si s nimi o světě?

Významný chorvatský básník 1. poloviny 20. století Miroslav Krleža řekl – Pro nás není podstatné to, že telefonujeme, ale to, že z nás telefonuje pořád ještě gorila!

Tím „pořád ještě“ tehdy možná vyjádřil kus naděje, že věci se při vší bídě vyvíjejí směrem od gorily k člověku. Nevím, jestli by dnes místo toho nenapsal „navždy“ nebo „už zase“.

Za Krleži lidé považovali za důkaz své intelektuální nadřazenosti telefon se šňůrou. Půl století trvalo, než jsme se jim nadřadili telefonem s anténkou, ale pak už to šlo rychle. Bez anténky, skleněná placka, v hodinkách, v uchu, implantovaný…

Ale pořád ani o píď vepředu jako lidé.
Na vojně se říkalo, že součet hodnosti a inteligence je konstantní.
Třeba je konstantní i součet inteligence telefonu a jeho majitele.
A třeba z nás vkusné oblečení nedělá lepší lidi, než byli ti v tesilkách a šusťákových bundách.

Nejsme takoví, jak vypadáme.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.