Pod text Zkurvili Malši nově přišly dva komentáře.
Oba byly odesilatelem umístěny na veřejnou část stránek, kde jsou dosud dostupné i s emailovou adresou. Nezveřejňuji tu tedy soukromou korespondenci.
Protože otázky i odpověď považuji za obecně zajímavé, dávám je sem.
(první komentář)
Muzete mi vysvetlit jaky prinos ma jez? V dobe, kdy se po svete a evrope bouraji elektrarny, reky se zpruchodnuji, tak vy zde tento dle meho nijak problematicky zasah nazyvate pomalu vrazdou. Pomalu mam dojem, ze se rozcilujete jen proto, ze vam rozbourali misto na koupani :(
(má odpověď na něj)
Dobrý den,
původně jsem myslel, že na Vaši otázku odpovím, ale pak mi došlo, že se mě neptáte, že to víte
určitě lépe než já.
Podle Vaší poslední věty usuzuju, že o té Malši nevíte vůbec nic.
Také by se mi těžko odpovídalo někomu, kdo se pod svůj kategorický text ani nepodepíše.
Milan Koželuh
(druhý komentář)
Pane Kozeluh, v odpovedi mate email, tedy jesti vam toto nestaci, ok. Ja se vas zeptal co vam konkretne vadi na odstraneni jezu. Sam uvadite, ze jez buduji lide a pritom obhajujete prirodni cestu. Ta si pokdu vim zadny jez sama nepostavila. Pak prisel clovek a zacal menit. Nekdy jeste relativne citlive, jindy ne! Vyznam techto staveb je dnes cista nula. Tedy ja jsem rad, ze se najde nekdo, kdo vraci prirodu prirode. To ze k tomu malebnemu kousku chovate vrely cit je super. Ta reka a jeji okoli bude i tak krasna, tak neni duvod na ni zanevrit. Treba i vy casem uznate, ze to ikdyz to ted tak nevnimate, ze to rece prospelo.
Jrii
Neznámý Panslamáčku,
na Váš opakovaný mail už odpovědět musím. Původně jsem to nechtěl dělat, protože, jak ústy Miloše Kopeckého řekl jistý klasik, tak „Na některé otázky vám neodpovím, protože kdybyste byl schopen odpověď pochopit, tak byste se tak blbě neptal.“
Tím při vší slušnosti neurážím Vaše kognitivní schopnosti. Ale pokud jste četl mé další texty o vybagrované Horní Malši a viděl tam fotografie vyschlého koryta a hynoucích ryb, a přesto se mě ptáte, k čemu tam ty jezy byly, tak opravdu nevím, co víc a přesvědčivějšího bych napsal.
Což takhle – Aby Malše měla vodu a žily v ní ryby?
Nepřehlédl jsem, že můj názor stavíte proti podle Vás celosvětovému trendu. Všude se prý přece bourají přehrady. Zřejmě tím narážíte na medializované bourání přehrad ve Španělsku. Ze dvou důvodů mě tímhle srovnáním nepřesvědčíte. Jednak je přece rozdíl mezi Španělskem a zřejmě obrovskou betonovou přehradou s miliony kubíků a Horní Malší s desítkami centimetrů vysokým historickými jezy či prahy na horském potůčku. A jednak jsem už dost stár na to, abych bral automaticky za správné něco jen proto, že to někde jinde dělají.
Mezi stovkami komentujících návštěvníků mých stránek jste jediný, kdo se nejen nepodepíše, ale své jméno odmítá zveřejnit. Říkat tak ostré soudy a obviňovat mě z nízkých pohnutek a nepodepsat se, to vyžaduje hodně zvláštní přístup, který s Vámi též nesdílím.
Píšete, že můj zájem o jezy byl zřejmě dán (jen?) tím, že jsem se v nich koupal. Žiju v jednom z nejkrásnějších koutů naší země. Z okna vidím tisícovky Novohradských hor a za pár desítek minut na ně mohu začít vystupovat, kolem Nových Hradů jsou překrásné staleté rybníky, a do dvaceti kilometrů Suchdolské pískárny. Víc než 200 hektarů nádherné vody a pláží v překrásném prostředí lesů a písečných dun. Autem asi dvacet minut a pak podle toho jakou pískárnu zvolíme tak minuta až deset chůze. Díky počasí jsme se tam byli koupat i tenhle týden, přesně 3. října, a o to nejsem žádný otužilec.
K jezům na Malši to máme skoro hodinu jízdy autem a pak víc než hodinu pěšky. Ne, ty jezy jsem nechránil, abych se měl kde vykoupat. Ano, když jsme šli kolem, rádi jsme si do té vody vlezli. Dělali to tak tisíce lidí stovky let zpět, nestydím se za to.
Teď přecejen odpovím na smysl jezů pro přírodu.
V případě velké prudké vody ji o něco zpomalují, v létě prokysličují, laguny vyšší vody nad nimi snižují kolísaní teploty vody, v létě ji udržují chladnější, v zimě teplejší. A hlavně jsou v Horní Malši jedinými místy, kde tato hlubší voda je. „Hlubší voda“, ať si to alespoň trochu umíte představit, znamená v případě Horní Malše 40 až 70 centimetrů, jinak je v létě v korytě často jen kolem 10 až 20 centimetrů vody. Takže v případě horkého suchého léta či mrazivé zimy je voda nad jezy posledním místem pro přežití mnoha vodních živočichů v Horní Malši.
Myslím, že nedoceněnou funkcí jezů je pak i zvyšování spodní vody v okolí toku nad nimi, zejména pokud je to pískoštěrková niva. S vypuštěním jezu klesne spodní voda a jednak zanikne tento její rezervoár, jednak to má vliv na biotop okolí toku.
Stovky let žili u Horní Malši lidé. Ať správně či podle Vás možná nesprávně tam vytvořili nějaký biotop, na něj se za ta staletí navázala rostlinná a živočišná společenství, jejichž dnešní přežití na těch jezech stálo. Teď ten horský potůček, prochází dvěma změnami najednou. Odchodem lidí a zalesněním okolních pozemků se mění lokální přírodní podmínky, změnou obecného klimatu se to vše násobí.
Horní Malše, jak už jsem napsal, je regulovaný tok. Regulovali ji z víc důvodů, jeden je pro urychlení odtoku extrémně velké vody v uměle narovnaném a rozšířeném korytě. Proto tam naši předkové dali ty prahy, aby pro většinu roku, kdy je vody málo, tam vůbec nějaká voda byla. Odstraněním jezů a prahů tam teď voda tedy není. Není to návrat k původnímu stavu, není to původní koryto. Ostatně, ač se termín „návratu“ v environmentálním prostředí často používá, tak příroda návrat nezná, žádný proces nejde zpět, všechny jen dopředu. Tedy jsou vždy ovlivněny výchozím stavem, současným okolním prostředím a přírodními poměry.
Ale to jsem asi trochu odbočil.
S razancí Vašeho názoru se nesetkávám u lidí, kteří o Horní Malši něco vědí, spíš ji mívají lidé, kteří o ní nevědí vůbec nic a nadto jsou z velké dálky a naprosto jiného prostředí. To se potom snáze vytvářejí dogmata s nimiž nelze diskutovat.
Váš názor odpovídá vzdálenosti tak nad 150 km.
Je lehké si třeba z Prahy být jist, že nejlepší pro odlehlý venkov pohraničních hor je nechat ho napospas mantře, že příroda si vždy sama nejlíp pomůže, ale nevadí jí v tom pro začátek pomoct bagry.
Ostatně i názor, že vlci patří do pohraničních hor, na rozdíl od ovcí a zemědělců, mívají častěji lidé z města.
Takové čisté názory pak navíc hezky oddělují městské intelektuály od primitivních domorodců, v lepším případě nechápajících konsekvence, ale většinou prostě buranů, co by se nejradši koupali v řekách, chodili do lesa na houby a borůvky a chovali ovce.
Abych neudělal podobnou chybu, kterou vyčítám Vám, tedy nevyjadřoval se k něčemu, čemu nerozumím, musím zdůraznit, že můj článek a postoje se týkaly jen Horní Malše, ne Vydry, Vltavy, Labe či Moravy, nevím, jak to na nich vypadá, nevím, jak je to s jezy na středních a dolních tocích, které jste měl asi v mysli před sebou, když jste mě poučoval.
Psal jsem jen o horském potůčku Horní Malši.
Ani k jezům středního toku Malše bych se nevyjadřoval dokud bych se na ně znovu nešel podívat, pokud bych nemluvil s místními a těmi vědci, kterým věřím. A i pak by se mohlo stát, že bych řekl, že nevím.
Nejste určitě jediný, kdo věří tomu, že vybagrovat Horní Malši byl skvělý nápad a demonstrujete ho řečnickou otázkou, co ty jezy znamenaly pro přírodu. Na to už jsem odpověděl. Ale teď se prostřednictvím Vás zeptám já – a co má příroda ze sjezdovek? Od Krkonoš přes Šumavu k Alpám vůbec nic, jen ji škodí! Dokonce ve dvou stupních, prvním tím, že tam jsou, v druhém miliardami kilometrů, kterými k nim přes půl republiky nebo kus Evropy lidé auty putují. Jaký smysl mají pro přírodu projektové asfaltové cyklostezky? Žádný, jen jí škodí, opět v obdobných dvou stupních.
Jak to souvisí?
Výběrem otázek, které si klademe.
Je smutné, že se někteří intelektuálové pro své libido virtuální pomoci přírodě uchylují z neznalosti k sektářským postojům k pro ně nepotřebné odlehlé přírodě, ale jakmile by se jim sáhlo na sjezdovky a cyklotrasy, to bylo něco jiného, na to nám nesahejte, žijeme přece v jedenadvacátém století a nebudeme sáňkovat za městem jako naši rodiče.
Ale tu část přírody, co osobně nepotřebujeme, tam máme jasno, tam to vrátíme o pět set let zpět, i když nevíme kde to je, co to znamená a jak dopadne a už vůbec ne čemu konkrétně to má pomoct nebo ublížit.
A co Třeboňské rybníky? Ty stavěla příroda? Ty nejsou zásahem do ní?
Laguny vody na Horní Malši, někdy menší než obýváky městských ekoteroristů, ty musely v rámci našeho prozření pryč, a tisíce hektarů rybníků tam necháme?
Doufám, že nějaký idiot to nevezme vážně a nezačne kampaň za zrušení rybníků.
Netvrdím, že Vy jste ten člověk, který současně obhajuje vybagrování Malše v zájmu vyšších hodnot návratu k čisté přírodě a současně napomáhá ničení přírody cestováním na sjezdovky či ježděním po cyklostezkách v chráněných územích. Třeba ne, třeba žijete tak zásadově, jak kážete.
Jen jsem odpověď Vám využil k porovnání otázek kladených a nechtěných.
Minulý týden, přesně řečeno 25. září jsem, se vracel z hřebenů Novohradských hor a potkal dřevorubce. Až do tmy jsme si povídali. Myslím, že nevěděl o mém zájmu o Malši, ani jsme o ní spolu nemluvili. Až pak sám řekl, že je smutný. Že tu žije a v lese pracuje už desítky let. A že pro něj byla vždycky radost chodit kolem Malše a pozorovat pstroužky. Tak to řekl – pstroužky. A letos „Jdu pět set metrů a ani jediný, vůbec nic. Co se tou řekou stalo?“
Napsal jste, že o tom píšu, jakoby to byla málem vražda Malše.
Ano, byla. Vražda pstruhů určitě.
Pochopil bych, kdyby někdo udělal nesprávné řešení něčeho, co se nicméně řešit muselo.
Malše má štěstí i smůlu v perlorodce, díky ní se tu už desítky let provádí vědecký výzkum a monitoring. Dělají to nejen různí vědci ale i různé instituce. Jsem dalek věřit všemu, co vědci vyprodukují, hlavně se dívám v rámci jakého projektu či grantu ke svým závěrům dospěli. Ale v případě Horní Malše některé ty vědce znám a vím, že opakovaně prošli její koryto krok za krokem a že jejich poznatky se shodují s tím, co si o té řece myslí lidé, co u ní a hlavně s ní žijí. Že je to zdravý horský tok zarybněný v celé délce zdravou populací pstruha.
Nedělalo mi kdysi problém napsat článek Zkurvili Malši a teď jsem nějak vyměkl a začínám se bát přesných formulací…
To Vám, přijde normální, že do zdravého horského toku s pstruhy, ohroženého úbytkem a přehříváním vody, vjedou bagry, vybagrují ho, a tu vodu vypustí?
A ještě mě budete poučovat?
A že jsem já zveřejnil, že tam zůstal jediný skutečně obludný jez, navíc bez rybího přechodu, s turbínou na šrotování ryb, protože patří rakouskému (spřátelenému?) vodoelektrárníkovi jakoby nevidíte nebo je Vám jedno? Psal jste mu? Jde Vám přece o návrat řeky k přírodnímu toku bez jezů…
Není to vztek, co mě vede k psaní těhle slov, je to zmar.
Do doby do mínus dvacet až mínus deset let jsme si vážili předků, jak uměli s vodou hospodařit, do doby mínus pět let jsme se vstříc suchům globálního oteplování snažili vodu v přírodě zadržet.
Dokonce právě tyto dny nemohu otevřít některé stránky, aby na mě nevyskočila reklama Ministerstva životního prostředí, jak obnovuje tůňky a zadržuje vodu v krajně.
A já se mám na svých stránkách obhajovat, že mi opravdu nejde o mé soukromé koupání, když bráním Malši a život v ní?
Začal jsem citátem, skončím anekdotou.
Vypravovala se v devadesátých letech, kdy ministra financí dělal Václav Klaus.
Jestliže tehdy byl vtip aktuální, dnes by měl smysl stonásobný, ale nějak jsme si asi zvykli.
Anekdota by se neměla psát, ale vypravovat, a to nějakou krásnou řečí moravských či slovenských hor a kotárů, ale to já neumím.
Volají na sebe přes dolinu dva bačové, tak, si to, prosím, zkuste tak představit a číst.
„Bača?! Z města si sa už vrááátil?“
„Vráááátil!“
„A dačo novééého?“
„Baže novééého! Pálenku zdražili!“
„Pálenku zdražili? A kdo ju zdražil?“
„Dajaký Klaus.“
„Klaus? A ten kdě pase?“
„Klaus nikde něpase…“
„Tož když nikdě něpase, tak čo sa do toho sere!“
Obávám se, že o našem světě a jeho hodnotách čím dál tím víc rozhodují lidé, kteří nikde nepasou.
Milan Koželuh