Větrníky na Pohoří
Na Pohoří na Šumavě v Novohradských horách se má hned za hranicí na rakouské straně stavět 19 větrných elektráren, každá o výšce 285 metrů. Projekt je u nás veřejně znám, je proti němu petice, nesouhlas vědců, ministerstva životního prostředí a Krajského úřadu. Odbor životního prostředí kraje ve věci přeshraničně koná. Jak jsem považoval příspěvek paní Kateřiny Jemelíkové právě z OŽPZL KÚ na Sympoziu o Novohradských horách loni v Č.Budějovicích za povrchní a zavádějící, tak při setkání o větrnících 26.března v Nových Hradech byla naprosto kompetentní, věcná a odhodlaná, má mou důvěru.
Vystoupil tam také pan Eduard Sequens z hnutí Calla s informací o mixu zdrojů elektřiny v Evropě, jejich vývoji, kontextu a vhodnosti. Nevím, jestli pak mluvil za Callu nebo jen za sebe, ale z důvodu vlivu na přírodu a krajinný ráz byl proti větrníkům na Pohoří. Píšu to pro kontext.
Myslím, že pár věcí ještě řečeno veřejně nebylo nebo se o ně protesty proti větrníkům dost neopírají.
A
Nejsem příznivcem sbírání všech představitelných argumentů proti větrným elektrárnám. Z bitvy o větrníky na Pohoří se pak stává válka o větrné elektrárny obecně. Navíc to připomíná pečení dortu pejska a kočičky, zvlášť když se proti větrníkům vytáhnou i výzkumy či teorie, které jsou možná utajované a možná vymyšlené.
Jak to má obyčejný člověk poznat?
Použitím snadno vyvratitelných argumentů se nahrává na smeč těm, kdo větrníky prosazují. Jednak se s těmi chybnými argumenty snadno vypořádají, jednak pak v odpůrcích vcelku oprávněně vidí spíš neinformované laiky.
Odborný, morální a v konci třeba i právní nesouhlas by měl vycházet jen z věcí, které mají přímou vazbu na konkrétní místo a dopad na něj.
B
Odpor proti větrníkům na Pohoří vychází z jejich škodlivosti přírodě a narušení krajinného rázu. Ale pak se často překlopí do posuzování jestli větrníky plní normy. A to je podle mě chyba, samozřejmě že plní. Navíc právě na Pohoří jsou nejbližší stožáry cca 2 km od jeho zástavby, což je víc než dvojnásobek i té normy nejpřísnější.
Podle mého takové posuzování a hodnocení nemáme vůbec připustit, civilizační normy jsou určeny pro civilizaci, pro ochranu lidí. Říkat, že větrníky vydávají hluk srovnatelný s provozem na silnici, by mělo cenu, pokud by se u té silnice či v dosahu zástavby stavěly.
Ale tady jsme na nejcennějším místě Novohradských hor, uprostřed přírody, v místě přírodních památek.
Když je zde v současnosti v noci absolutní tma a civilizační ticho, tak podle některých lze akceptovat zvýšení na úroveň silnice a jejích hlukových norem.
Co je to za nesmysl?
Když je někde na jednom z posledních míst krajiny v noci tma a ticho, tak se to má chránit a ne zasvinit!
Větrníky na Pohoří nemohou být posuzovány podle lidských norem, nacházejí se v cenné chráněné oblasti, hluk, infrazvuk a kmitající světlo/stíny by se tedy v případě Pohoří měly posuzovat podle vlivu na zvířata, o němž přes svou pýchu víme hodně málo.
Zvířata jsou násobně citlivější než lidé, dřív než seismografy umí předpovídat blížící se zemětřesení. Ještě než se to třese, zvířata už ví. A my budeme tvrdit, že když nám měřák vibrací či infrazvuku nehouká na poplach, tak to zvířatům nemůže vadit?
Oficiálně se prý ptáci až na naprosté výjimky vyhýbají větrným elektrárnám na vzdálenost asi 400 metrů (možná si to nepamatuju úplně přesně, ale bude to tak nějak). V každém případě tedy u Pohoří vznikne neprostupné území dlouhé 6 km (šest kilometrů!).
Na hranici evropsky významné lokality, Ptačí oblasti?
Ptačí oblast má prý být možná vyhlášena i v Rakousku, pak by tato bariéra byla uvnitř ní.
Je třeba k tomu něco psát?
Jako společnost máme nějaké hodnoty, morální, kulturní, historické, patří mezi ně i úcta ke krajině a přírodě. Chráníme krajinu, máme na to své zákony a instituce, vytvořili jsme hierarchii hodnot. Všechno to by ztratilo smysl, kdybychom teď řekli, že je jedno jestli něco stojí u tovární haly, silnice, průmyslové zóny nebo naopak v centru toho, co jsme označili za cennou přírodu, hodnou ochrany a uchování.
To by pak chráněná území byla jen čarami v mapě a společenské hodnoty prázdnými bláboly.
Chtěl jsem nejdřív napsat, jestli se má pak postavit větrná elektrárna na Řípu, na Boubíně nebo na Sněžce nebo za Hradčanami. Ale jako argument to nenapíšu, ta nepřekročitelná hranice totiž není až za něčím významnějším, než je Pohoří. Ta nepřekročitelná hranice je už Pohoří. Pokud opravdu ctíme hodnoty krajiny a ochrany přírody, nemohou na Pohoří stát obří větrné elektrárny.
C
Nejde jen o existenci elektráren, ale i jejich stavbu. Terén, kde budou stát, je svažitý a je hlavní vodní zdrojnicí řeky Malše na rakouské straně. Stroje, dovážející komponenty elektráren, se na současné lesní cesty nevejdou, budou pro ně muset vzniknout komunikace nové, s velkým zářezem do krajiny. Každá z devatenácti elektráren potřebuje plochu odpovídací zhruba budějovickému náměstí, většinou pro ně bude muset být vykácen les a srovnán pozemek. Nové cesty a jejich přetnutí přirozených vodotečí tu budou muset navždy zůstat pro budoucí servis elektráren.
Vyčíslila rakouská strana kolik (desítek?) hektarů lesa zde bude vykáceno a navždy zanikne?
Na jednu stranu je podrobeno složitému povolovacímu řízení odstranění byť náletových dřevin nebo přerostlých stromů na soukromé zahradě, a tady by se v tichosti zrušil les a navždy zanikl souvislý lesní blok? Moc jich Rakušani nemají…
Samozřejmě, je to na rakouském území a podléhá jejich legislativě.
Ale jednak se investoři ohánějí ekologií a do ní přece les patří, jednak příroda nezná hranic.
Chtěl bych vidět projektovou mapu těch nových komunikací a virtuální srovnání nových staveb s původním stavem. Možná bychom se divili, co za lesní autodrom tam vnikne.
D
Je moderní jezdit relaxovat nebo hledat svou duši do Indie, Nepálu, nebo na Island. Nic proti tomu. Kdo nerad cestuje nebo na duši nevěří, ale bolí ho hlava nebo má deprese, bere medikamenty v akci, skoro každé dítě má nějakou psychosomatickou diagnózu a už teď je možná na našich školách víc psychologů než školníků.
Ještě nedávno to bylo snazší, hodně lidí trávilo čas venku a chodilo do přírody. Lidé vedle obyčejných každodenních mají mít i místa méně dostupná, sváteční, své „svaté kopečky“ kam jezdili a chodili nejdřív se svými rodiči a pak dětmi a vnoučaty, ale také třeba jen sami, své pevné body ve vesmíru a duši. Protože z toho farmaceutické firmy nemají žádný zisk a ohrožuje to ten jejich, tak není moc studií, jaký význam tahle místa mají pro zdraví a pohodu. A jak moc lidé trpí, když o taková místa přijdou. To není jen jakákoli příroda a jakákoli procházka, je to ten čistý divoký konec světa tam někde nahoře.
Místo, který naše duše potřebuje.
Vím, že to tak funguje nejen na mě, ale na mnoho dalších lidí.
Ne každé naše místo se dá, může a musí chránit, ale Pohoří ano, Pohoří není jen nějaké soukromé místo, kterých je okolo stovky. Od roku 1989 sem chodí a vrací se v součtu desetitisíce lidí z Čech a Moravy. Mnozí to mají blíž do jiných a vnějškově atraktivnějších hor, ale Pohoří jim dává něco, co jinde není. Až se postaví větrníky, přijde se sem nejdřív podívat hodně lidí, i já. Ale ti lidé, pro něž Pohoří bylo pevným místem na světě, tou čistou krajinou tam někde nahoře, o ně přijdou, 19 vrtulí vysokých 285 metrů jim ji vezme.
Jestli to vy máte tak, že Pohoří nepotřebujete, nepřemlouvám vás, ale není to argument, že společenský význam Pohoří je srovnatelný s tím, že vám za domem hlučí silnice a někde větrníky stát musí.
E
Nedělám si žádné iluze o vztahu Rakušáků k nám, prý je lepší v Dolních Rakousích, ale větrníky se staví v Rakousích Horních a tam navzdory prohlášením politiků a grantových podnikatelů není nic moc. Netvrdím, že větrníky na české hranici stojí proto, aby se nám pomstili za Temelín, ale jsem si jist, že to, že stojí vlastně skoro u nás, je příjemný bonus. Nejsem politik ani nedostávám granty, tak nemusím lhát – podle mého nemají Rakušané ve své většině žádný velký vztah k přírodě a pobytu v ní, většina lesů na rakouské straně našich hor je holosečná, do hor, pokud na nich není rozhledna a nejraději ještě restaurace, Rakušáci moc nechodí.
V každém případě práh toho, co postavení větrných turbín znamená pro přírodu a krajinu mají Rakušané hodně jinde než my.
Zmínka Stefana Kainedera, hornorakouského radního pro životní prostředí za Zelené, že větrníky u Pohoří pomohou Rakousku vyvázat se z dovozu temelínské elektřiny, je uboze politická. Jednak elektřina našich jaderných elektráren byla třicet let Rakousku ekonomicky dobrá (a pořád je a bude). A vůči právě dotyčnému politikovi za stranu Zelených – Byl by vůbec u moci a měl by svou kariéru, kdyby se spolustraníky neměli hlasy voličů, oblbovaných jimi strachem z havárie Temelína?
K tomu ještě pohled z druhé strany.
Některé názory u nás říkají, že když Rakušané protestovali proti Temelínu, také jsme to ignorovali, tak proč by oni teď měli brát v úvahu naše protesty proti jejich větrným turbínám na Pohoří.
Tak předně – Rakušané nikdy neprotestovali proti Temelínu, protestovali proti tomu, že je jaderný. Kdyby to byla uhelka, bylo by jim to plně jedno.
Ostatně jejich protesty prý tehdy uhelná lobby spolufinancovala.
Rakouský protest tedy nevycházel z vlivu chodu Temelína na rakouské území (je od něj vzdálen 50 km mimo směr převažujících větrů), ale z hysterického strachu z jeho havárie černobylského rozsahu.
Náš protest proti rakouským turbínám na české hranici nevychází z toho, že vyrábějí energii pro nás nepřijatelným způsobem nebo že se bojíme jejich havárie, ale že svou činností budou narušovat krajinu a chráněnou přírodu na našem území.
Nelze srovnávat!
PŘÍPODOTKY
NIMBY
Zkratka je z angličtiny, „ne na mém pozemku“. Užívá se, když někdo souhlasí s výstavbou třeba dálnic nebo větrných elektráren, ale někde jinde, ne za jeho plotem.
I já bývám někdy podezřelý z podobného přístupu, těžko to vyvracet.
Takže na naši obranu.
NIMBY má dvě pozitiva. Vychází ze znalosti místa a cítí za něj odpovědnost.
V Česku se teď šíří jiný fenomén, řekněme NNVU, „Nic (o tom) Nevím, Všechny Urážím“. Dopředu se derou hlasy nadřazených lidí, opovrhujících každým, kdo hájí hodnoty proti tomu, co dotyčný považuje za nezpochybnitelné dogma.
Mě by nikdy nenapadlo vyjadřovat se k třeba větrníkům v Orlických horách (abych jmenoval oblast, kde jsem nikdy nebyl), natož abych tamní odpůrce nebo zastánce těch větrníků urážel.
Někdo, kdo na mapě možná ani nenajde Pohoří (ne, není na Šumavě), natož aby tam v životě kdy byl, nás nebude urážet za to, že ho s místní znalostí hájíme.
Hloupost a agresivita jsou častými siamskými dvojčaty.
Chucpe
Pojem je z židovské kultury, znamená to drzost na druhou. Jako čítankový příklad se uvádí, když někdo zabije své rodiče a u soudu žádá shovívavost, protože je sirotek.
Pro mě je ještě větší chucpe strana zelených a její klony.
Říkají zelení, že současný výkon jaderných elektráren nestačí a že jeho možné zvýšení přijde s ohledem na útlum uhelek a nárůst potřeb elektromobility pozdě.
A kdo asi nedostatek jaderných elektráren zavinil? Klub za starou Prahu? Včelaři? Spolek přátel žehu?
Zelení a od nich odvození další pomatenci!
Třicet let žijí z vyvolávání strachu a blokování jaderné energetiky, a teď si budou stěžovat, že „ty naše slavné atomovky“ nestačí vyrábět dost elektřiny pro jejich Grean Deal?
Chucpe!
Lidé se mohou mýlit a pak zmoudřet. Ale já si neuvědomuju, že by tohle zelení řekli, že se mýlili. Natož aby se za to omluvili.
Jen zase mají absolutní pravdu.
Až se jim bude hodit jiná, ať politicky či zdrojem peněz, nejraději obojí, zase s ní vyrukují.
Chucpe.
Motiv
Stavba větrných elektráren je finanční investicí za účelem zisku. Nemám nic proti starostům, kteří otevřeně prosazují větrníky z důvodů příjmu pro obec. Na tom není nic špatného.
Ale ani zbožňováníhodného.
Obecné vysvětlování, že prospívají ekologii (nechme teď stranou jestli je pravdivé) může být leckdy vědomým či nevědomým bílým koněm prosazení jejich stavby právě a jen z podnikatelského zájmu.
Lidé, kteří jsou proti konkrétním větrným turbínám, tím nejsou proti ekologii ani energetické bilanci státu.
Nenechme si vnutit, že podporovatelé větrných elektráren jsou automaticky ti správní lidé na úrovni doby, zatímco protestující v dané lokalitě jsou místní burani bez rozhledu a odpovědnosti za budoucnost.
konzervativní mix
Česká republika je některými ekology a neziskovkami kárána, že má ve srovnání s Německem, Rakouskem a Polskem nízký podíl větrných elektráren. Ale už neřeknou, že jsme tím pro ně stabilizační soustavou. Aby mohly existovat větrníky a fotovoltaika, musí mít energetická soustava stabilní zdroje. Těch začíná být nedostatek a dostávají se do nevýhodné situace, kdy za větru a slunce není jejich elektřina potřeba, ale pro případ bezvětří a zatažena ano.
Pokud vím, právě je čas na uzavření dlouhodobé smlouvy na provoz severočeských uhelných elektráren. Byly by provozovány v záložním režimu a tedy prodělečně, jejich ztrátu by zřejmě v rozsahu stovek milionů až jednotek miliard dotoval stát. Naše současná energetická bilance je na hraně jejich potřeby. Při optimistickém přístupu by je nepotřebovala vůbec, v konzervativním ano. Takže pokud se objednají a vše bude v pořádku, budeme moci říkat, že stát vyhodil (naše) peníze zbytečně. Pokud se neobjednají a elektrárny budou odstaveny, ale vývoj pak půjde špatným směrem, bude jejich elektřina chybět, síť nebude zvládat blackouty a my budeme stát vinit, že nebyl prozíravý.
Nedělám si iluze o tom, že jednání o dotovaném provozu těch elektráren bude bez lobbystických zájmů. Ale uznávám, že rozhodnutí nebude snadné a i při vší odpovědnosti nemusí být správné.
Proč o tom píšu?
Tyhle dotační náklady na neefektivní chod stabilizačních zdrojů se nutně musejí odečítat od ekonomického přínosu elektráren větrných.
Nevím, jestli se to vždy dělá.
Ostatně nemusí být jen krize, stačí, aby šlo vše náramně dobře a v síti byl nadbytek elektřiny. Kdo ustoupí a přijde tedy o zisk? Větrníky, fotovoltaika nebo atomovky?
Samozřejmě větrníky na Sandlu/Pohoří nejsou pro naši síť zásadním problémem, ale není nesmysl s jen malou nadsázkou říci, že aby Rakušáci mohli stavět své větrné parky, budeme my možná muset držet jako pojistku v neefektivním chodu uhelné elektrárny a doplácet na ně.
Kdo se nebojí tmy a bezvětří
Přední odborník na energetiku, Ing. Edvard Sequens (politik, ekolog, Calla, Strana Zelených) je na dokumentárním videu z roku 2024 proti výstavbě jaderných elektráren. Říká tam, že nejsou potřeba, že stabilizačním prvkem evropské soustavy mohou být italské fotovoltaické elektrárny a pobřežní elektrárny větrné.
No…
Zastánci toho, že Země je plochá, už mi nepřijdou být tak šílení.
Šum motýlích křídel
Desítky let se věda držela teze, že každá nepatrná maličkost kdekoli na světě může ovlivnit dění na opačné straně zeměkoule. Vědci to shrnuli tak, že když motýl v Pekingu mávne křídly, ovlivní to počasí v New Yorku. Vždy mě bavilo, že nějaký vědec, třeba z Berlína, nasedne do Boeingu 747 Jumbo Jet a letí přednášet třeba do Buenos Aires na kongres, kam i většina ostatních účastníků z celého světa přiletí podobnými nebeskými krávami, trilionkrát většími než motýli, a tam si notují, jak je klima křehká věc, přece, my vědci víme, že když motýl v Pekingu mávne křídly, ovlivní to počasí v New Yorku. Příští rok se na totéž téma sletíme ve Vancouveru a napřesrok v Sydney, protože situace je vážná, když motýl v Pekingu… ale to už znáte.
Jen v Pekingu takový kongres určitě nebyl, neboť nejen mávání motýlích křídel, ale i kouř z komínů jsou čínským soudruhům u zadele. Příměr by fungoval možná v politice, že když čínský prezident v Pekingu mávne rukou, mohou se v Bílém domě zhroutit nebo vzteknout.
Ale co se týče klimatu, je to samozřejmě blbost a vždycky byla.
A teď střih, pár desítek let a všude stojí obrovské větrníky, s lopatkami o váze desítek tun a oběhovou rychlostí až čtyři sta kilometrů za hodinu.
To se jeden s hrůzou musí ptát vědců, že když dřív jeden pekingský motýl měnil počasí v New Yorku, co tam tyhle elektrárny musí udělat za armagedon.
Motýl přemávne přes půl Zeměkoule, ale rotující větrné hovado zvící velikosti eiffelovky nemá dopad na nic za hranicí osmi set metrů?
No nevím, školy nemám…
V některých případech někteří vědci proti větrníkům protestují, naštěstí je tomu tak i v Pohoří, dokonce nejen jednotlivci, ale celé ústavy.
Ale obecně se staví větrníky podle platné normy a u jejího vzniku určitě muselo být nějaké odborné, tedy vědecké dobrozdání.
Možná ho dělali ti samí vědci, co se dříve živili dopadem třepotání motýlích křídel na světové klima.