Blízce vzdálené Slepičí hory

Blízce vzdálené Slepičí hory
aneb
Epištola Svinenským

Pěší výlet z Trhových Svinů do Slepičích hor je naším devatenáctým výletem do kraje Novohradských hor. Je zároveň prvním, jehož pěší putování začíná hned v Trhových Svinech.  Téměř symbolicky nás nejen dovede na nejbližší hory, ale přes ně pak spojí s trasami, které jsme již prošli. Vlastně je zvláštní, že jsme tuhle trasu neprošli už dřív.
Některá blízká místa ale mají smůlu. Právě protože jsou blízká, nezdají se nám mnohdy důvodem k návštěvě. Někdy je považujeme za obyčejná, jindy se nám pro jejich dosažitelnost zdá být nedůležité jít tam právě teď.
Při pohlednu do mapy pak někdy máme zase argument opačný, vždyť je to strašná dálka,  proč jít pěšky do Benešova. Autobus tam jede půl dne. Nebo tak nějak.
Je to zvláštní. Z Benešova přes pět vrcholů jsme ušli 15 kilometrů, přičemž hlavně dvě stoupání na Kuní a Kraví horu byla opravdu těžká. A ještě většina vylezla na rozhlednu. Krajem vnitřních hor mělo 16 km, a loňský Mandlstein dokonce 18 kilometrů, ztížených klesáním z hřebene dolů až k Jedlici a pak znovuvystoupáním na vrchol hory.
Ale asi i tím, že to bylo daleko od Svinů, relativně neznámou krajinou, trasy jsme brali jako samozřejmé a logické, nevnímali jsme jejich délku. Tedy na počátku, večer pak už trochu ano.
Slepičí hory, ač jsou blíž, pocitově máme jako něco vzdáleného, kam bychom od svého domu pěšky nešli.
Sednout do autobusu, hodinu někam jet a pak celý den chodit, tak máme výlety zažité.
Ale rovnou z domu?
Právě v tom je pro mě, ač nejsem ze Svinů, ta krása. Podobně jako Mandlstein z Nových Hradů, jsou Slepičí hory z Trhových Svinů tou pravou cestou do přírody, z civilizace na Horu.
K tomu získáváme ráno hodinu navíc. Na ostatní trasy vyrážíme pěšky až kolem desáté, teď půjdeme hned v devět.
Ale!
I kdyby všech těchto argumentů nebylo, přátelé Svinenčáci, ta trasa je krásná, nádherná. Říkám to s plným vědomím znalosti tras vysoko v horách, jejich divokosti, romantiky, objevování.
Prašná cesta alejí ze Svinů na  Svatou Trojici s jejím poutním kostelem a nádhernými prvorepublikovými  statky, předurčuje to, čím tohle putování je. Kombinací nádherné „člověčí“ krajiny dob minulých a překvapivé krásy toho, jak v ní žijí lidé dnes. Klenský potok a jeho údolí je utajené trhosvinenské Terčino údolí s mlýny a pasoucími se koňmi. A vesničky pod Slepičími horami? Často neznámé osady na úzkých cestách odbočujících z vedlejších silnic a přece tak živé, malebné, opečovávané a při tom pravdivé.
Stejně jako na Mandlstein naprostá většina lidí dojde jen ze sedla, ale my tam poctivě vystoupali celou jeho výškou už z Nových Hradů, a tím hlouběji pocítili jeho sílu, tak i Slepičí hory jsou více horami (a to ony jsou!), když prožijeme putování k nim celé, tu cestu od lidí do hor. Do hor a k jejich krásným sochám a výhledu, v němž hory Novohradské leží jakoby pod Slepičími.
Výhled z jižního úbočí Slepice je jeden z nejkrásnějších, které znám.
V případě nouze pro nás pak autobus může přijet do Předlesí, ale byla by to škoda, závěrečný kilometr nad Benešovem je snadný a krásný, dokonce se možná zajdeme malou odbočkou podívat na zanikající kapličku na Svatém Vítu. Ale to se rozhodneme na místě, tak, jak to děláváme.
Je to vlastně škoda, že se musím bát, jestli pro Svinenské bude nádherná trasa přímo u jejich města dost velkým důvodem se na ni vydat.
Inu, doba se změnila.
Pojďte, budete nadšeni, jak krásně u vás je.

4 Comments

  1. Michal 11 června, 2014 9:36 pm  Odpovědět

    kolikrát nám přijde tolik věcí všedních a bezvýznamných, že o nich nemluvíme nebo dokonce i přehlížíme a je to chyba. Pane Koželuhu jste úžasný srdcař, umíte věci podat tak, že si člověk uvědomí kolik toho přehlídne, že občas přehlíží co by vidět mohl. Jako lidé se málo díváme a málo radujeme z běžných věcí. Očekáváme vždy něco „úžasného“, něco výjimečného, často moc obdivujeme materíální věci. A nevšímáme si cest, měnícího se okolí, lesů, to že na stejné cestě uvidíme vždy něco jinak, protože pokaždé je to jiné, ať už počasím, náladou, momentální energií nebo lidma, se kterými jdeme.
    A tak tu máme lidi jako vy, kteří nás umí posadit na „zadek“, zpomalit a ukázat nám ty „obyčejné“ i výjimečné věci rozzážené srdcem, tak, že vás naprosto strhnou. Vyladit a otevřít naše srdce na náš výlet. Tohle mě napadlo při čtení vaší upoutávky a při vzpomínkách na vaše předešlé výlety.

    Výlet byl moc hezký, počasí objednané paní Floderovou, cesta zajištěna panem Koželuhem a k tomu plno fajn lidí :-) všem moc dík, těším se na příště :-)

    • milan_kozeluh 11 června, 2014 10:07 pm  Odpovědět

      Děkuju moc za Vaše hezká slova. Bez Vás a vás všech by to nešlo.
      Právě tenhle poslední výlet i ve své zdánlivé obyčejnosti ukázal krásu společného bytí v přírodě.
      Ještě jednou děkuji za pochvalu a spoluprožívání radosti.
      Milan Koželuh

  2. Jana 11 června, 2014 12:22 pm  Odpovědět

    Výlet byl úžasný,ani tak krásně napsaná pozvánka nedokáže vystihnout všechny krásy a zážiky,které nás cestou čekali.To si prostě musí člověk prožít…a projít :-)

  3. Marková Hana 3 června, 2014 8:52 am  Odpovědět

    Dobrý den,
    přečetla jsem si Vaši písemnou pozvánku na výlet do Slepičích hor. Musím Vám složit poklonu.Vaše písemné pozvání je nádherné,myslím, že jste přesně vystihl myšlení lidí.
    Zájemci o přírodu jistě na výlet přijdou,ostatně jako vždy.
    Moc se těším
    H.Marková

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.