Neznám zanedbanější, depresivnější a špinavější místo než jsou Cetviny. Nemyslím tím kostel a jeho bezprostřední okolí, ale to, co zbylo z ještě nedávno upraveného centra zaniklé obce.
Jedlice na východě Novohradských hor a Cetviny na jejich západě jsou symbolem historických změn, nejprve bohatství a života, a pak zániku.
Cetviny měly až 122 domů a 662 obyvatel, byly centrem oblasti s více než tisíci lidmi. V první polovině 20. století byly protičeské, bojovalo se tu, byli tu i padlí. Po poválečném odsunu původního obyvatelstva a krátkém částečném dosídlení, byly s nástupem železné opony opět nejen znovu vysídleny, ale i srovnány se zemí. Dílo zkázy tehdy jakoby symbolicky dokonal velikonoční požár. Ve vnitřních Cetvinách zůstal jen jediný statek, škola, později dostavěná na rotu pohraniční stráže, kašna a kostel. Cetviny byly jako jedny z mála uzavřeny za EZOH, vysokonapěťovou stěnu smrti, která si i tady vybrala lidské životy. A zároveň, v téže době, se pohraničníci se svými rodinami svobodně koupali v Malši společně s Rakušany.
Mám fotku.
Cetviny jsou velkým symbolem událostí 20. a bohužel i 21. století.
Kostel Narození Panny Marie, stojící tu už od roku 1384, přežil totalitu v havarijním stavu, ale přežil. Měl pak nejdřív smůlu, že pár kilometrů od něj byl pro starousedlíky daleko významnější kostel Panny Marie Sněžné ve Svatém Kameni. Ten byl rekonstruován v rámci jedné velké akce, stavebně i finančně. Kostel v Cetvinách tedy nadále chátral, aby pak byl na poslední chvíli zachráněn spojením více zdrojů financování a opravován po částech, trvalo to osm let. Kameníci hledali rozkutálené prvky z klenby a chybějící vyráběli z místního kamene. Nádherně a citlivě byl zrekonstruován interiér, vůbec nevadí, že tu není většina původního vybavení, o to víc vynikne krása prostoru a maleb.
Následně byl ve dvou etapách kostel zajištěn staticky a proti vodě. Stálo to velké peníze a bylo provedeno s neviditelností po návštěvníka a poctivostí díla pro příští staletí. Je škoda, že za to nebyl kostel a jeho stavebníci víc chváleni, podle mého by si dílo zasloužilo i veřejné ocenění.
Na části bývalé návsi kolem kašny byla ještě před pár roky udržovaná loučka a před kostelem plocha pro parkování aut.
Bývají tu mše, zažil jsem takové, že se lidé nevešli do kostela.
Teď je ale v Cetvinách všechno jinak.
U kostela byl, zřejmě na základě rakouské iniciativy, instalován Stonehenge, kruh kamenných stél s dvojjazyčnými informačními tabulemi o životě Cetvin. Pokud mohu jako nehistorik soudit, texty jsou pravdivé, vyvážené, dokonce často objevné a dobře napsané.
Nicméně si myslím, že to nebyl dobrý nápad. Instalace zabírá plochu, panýlky na něm jsou malé a ne úplně dobře umístěné.
Celé dílo mělo být raději na větších panelech za kostelem, jako otevřený ambit. Symbolicky i funkčně by oddělovaly udržovaný trávník od divočiny za ním. Mohly tam být možná i lavičky, místo spočinutí a rozjímání.
Nic takového Stonehenge vedle a před kostelem neposkytuje, navíc překáží, autům i kostelu.
Kostel sám o sobě je přece silné místo, ať už “jen“ historicky a krásou, nebo navíc svou energií. Dnes se ale v rámci zatraktivnění ubližuje kostelům novodobými přílepky, a to je špatně.
Výhoda kostela opuštěných Cetvin proti Las Vegas současné Dobré Vody je právě v té čistotě a neposkvrněnosti.
Jen kostel.
V rámci instalace Stonehenge byl upraven trávník kolem kostela a jeho vnější hranice vytýčena dřevěnými sloupky. Jsou decentní, v kombinaci s kostelem ale nepatřičné a brání stání aut tady. Jak jinak se sem mají starší lidé dostat, jak se mají účastnit mše?
V současnosti u kostela bezpečně zaparkuje jen pět osobních aut.
Bohužel vím víc o realizaci projektu a rakouském odmítnutí českého přínosu k němu s odkazem na to, že kostel je jejich.
Bylo by smutné, kdyby ty sloupky, ať už záměrně nebo nechtěně, oddělovaly a chránily to čisté rakouské od českého bordelu okolo.
Přidané novodobé dílo se mi nelíbí, nicméně je obsahově pravdivé a upravené.
A znovu opakuji, že rekonstrukce kostela je skvělá a jsem vděčen všem, kteří ji dělali, financovali a rozhodli o ní.
Tím dobré zprávy končí.
Šikmo proti kostelu je ruina, sprejem je na ní nastříkáno Věznice Cetvini, ale je to bývalá rota Pohraniční stráže. V stavebně dobrém stavu byla kdysi prodána do soukromých rukou, snad měla být hotelem či penzionem, už si to přesně nepamatuju.
Ač bývám vůči takovým zařízením v Novohradských horách nedůvěřivý, tady si penzion představit umím. Přinejmenším by bylo zachováno stavební jádro Cetvin s nějakým životem a nepochybně by i širší okolí bylo udržováno v lepším stavu než dnes. Tři desítky let ale na Stavbu ale nikdo neudržoval, část už se zřítila a byla následně odstraněna, zbytek prý bude brzy také zbořen. Už se bourá statek od roty ke kostelu.
Pro někoho možná nezbytné řešení neutěšené situace, pro mě výsledek nečinnosti víc než tří desítek let, předtím ty domy byly v dobrém a obyvatelném stavu.
Zmizením ruin se kostel stane přímým sousedem zemědělské farmy zaměřené na pastevní chov dobytka. Na takových farmách není nic špatného, ale v kontextu se zánikem obce a blízkým kostelem to nelze vnímat jako urbanistický či kulturní posun.
Opravdu po roce 1989 někdo řekl, že teď po pádu totality opravíme kostel, zbytek Cetvin necháme zarůst a zchátrat, pak to zplanýrujeme bagry a budeme tu parkovat traktory a pást dobytek? A my mu to nadšeně schválili?
Momentálně je rota ruinou, bordel a bláto kolem ní. I kdyby vám to nevadilo v úctě k místu, tak tu taky nezaparkujete.
Nemůžete-li zaparkovat u kostela, je o kus dál úzká silnička k Mikulovu.
Jenže u té taky nezaparkujete, krajnici zdevastovaly těžké stroje ze zemědělské farmy.
Takže v současných Cetvinách legálně zaparkuje jen pět osobních aut.
Kašna je vlastně něco jako pomník Cetvin, byla na jejich návsi, nedaleko ztraceného morového sloupu. Teď je tu posezení, a nově přibyl další naučný panel.
Jenže loučka kolem kašny se už dlouho neudržuje. Rozbahněné krajnice cest, odumírající neošetřené kaštany, popadané suché větve, kašna coby kontejner na odpad…
Je to strašné, je to nedůstojné, je to národní ostuda.
Ten nový panel stojí na okraji louže. Chápu (ale nechci!), že měkké granty snadno generují nové virtuální stezky či panely s QR kódy nebo s po několikáté přežvýkanými informacemi z internetu. To se autoři ani nepodívají, že panel stojí v louži, obklopen zmarem? Ani nechci pomyslet, že zavezení té louže, prořezání prosychajících stromů, odklizení větví, úklid a úprava okolí by možná stály méně než ten panel…
V každém případě by byly násobně důležitější, ať už s grantem nebo bez něj.
Je ale snazší psát o tom, jak to dřív bylo skvělé, než dělat dnešek lepším a třeba jen vzít lopatu do ruky. Dokolečka omíláme, čím se provinila totalita, ale tohle říká něco o nás, ne o komunistech.
Dva obrazy vedle sebe.
Rok 1989, kostel v dezolátním stavu, ale kolem něj alespoň komunikačně funkční střed vysídlené obce.
Rok 2023, kostel opraven a kolem něj zmar bordelu a špíny.
Co si o nás návštěvníci, ať už jsou z Rakouska, Německa nebo třeba Ostravy, pomyslí?
Za mého mládí se říkávalo, že to někde vypadá jak po válce.
Byl bych rád, kdyby alespoň ty malé zbytky Cetvin vypadaly jako po válce.
Na dveřích kostela je cedulka o přispění Německa na jeho opravu. Je tam správně, máme vědět, kdo pomohl. Navíc když tím napravoval škody, které jsme my coby stát (národ?) způsobili.
A teď tam ten Němec či Rakušan stojí a říká si, že oni nám dali miliony a my ani nedokážeme posekat trávu, uklidit spadané větve a zaházet louže?
Stydím se za nás.
A pro mě, klidně se mi smějte, se stydím i před pohraničníky, kteří se sem, možná na sklonku života, přijedou rozloučit a vidí tu tohle.
Říká se, že údržba intravilánu Cetvin prý byla před pár roky vědomě zastavena s tím, že „černokabátníkům netřeba pomáhat“. Je to citace, vím, kdo to měl říci, a věřím, že řekl. Ale nebyl jsem u toho, jméno tedy neuvádím.
Pokud to tak bylo, tak v čem jsme lepší než komunisté?
Kostel patří církvi, je kulturní nemovitou památkou, takže mě napadá, že se k tomu Stonehenge museli vyjadřovat památkáři, ale nechme to.
Ruina roty a pozemky kolem ní patří Farmě Pivonice s.r.o., jejímiž jednateli jsou Ing. Jana Mráčková a Ing. Petr Mráček. Tam opravdu nevím, jak daleko sahají práva (a chuť?) úředníků výkonu státní moci to s nimi řešit.
Děsím se, co na pozemku po demolici roty vyroste. Ocelokolna? Parkoviště zemědělské techniky?
Mají Cetviny, coby území zaniklé vesnice nějaký status ochrany?
Bývalá náves, tedy ta kašna a prostor kolem ní, patří Státnímu pozemkovému úřadu, silnice před kostelem a dál na Mikulov a pozemky vpravo od ní za kašnou jsou v majetku Kraje přes Správu a údržbu silnic.
Není tedy žádná právní překážka, aby pozemky byly s úctou k místu upraveny a krajnice cest alespoň vyštěrkovány.
Tu úctu k místu jsem napsal ve strachu, že tam nějaké dopoledne přijde náklaďák se štěrkem, sklopí ho do bláta a odpoledne ho bagřík nějak rozhrne a hotovo.
Vím, že hodně lidí dnes nemá úctu k přírodě, dělají nepořádek a ničí vybavení.
Nicméně většina lidí se chová podle toho, kde jsou. Pokud dnes bývalá náves Cetvin vypadá jako smetiště, tak se k ní tak lidé chovají.
Opravdu si myslím, že stačí Cetviny zbavit špíny a bláta, odstranit suché stromy a větve, uklidit a udržovat místa k poznání a posezení a otevřít alespoň malý kus zarostlé vesnice. To divoké a vůči zaniklé obci depresivní, co tam narostlo, by se tak změnilo v park.
A ještě vlastně někde udělat důstojné parkoviště nebo alespoň možnost odstavení aut.
Pro inspiraci není nutné chodit za hranice do Rakouska, stačí navštívit nedaleký Svatý Kámen a jeho překrásně a citlivě udržovaný areál.
Se skvělou rekonstrukcí tvrze Tichá (ač parkováním u ní si také nejsem jist) a jejím otevřením pro veřejnost se pravděpodobně zvětší i zájem o Cetviny, o to víc pak bude jejich stav patrný.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale alespoň mi, prosím, věřte, že současné Cetviny jsou ostudou nás všech, před potomky původních obyvatel, před těmi, kdo pomáhali s rekonstrukcí kostela, před návštěvníky, zvláště těmi, kteří přijíždějí z míst, kde mají uklizeno.
Za Cetviny bychom se měli stydět hlavně sami před sebou.
Jeďte se tam podívat.
Milan Koželuh
Na vědomí:
Mgr. František Talíř, 1. náměstek hejtmana Jihočeského kraje
(prostřednictvím Mgr. Jana Martínka)
Pavel Hroch, uvolněný náměstek hejtmana Jihočeského kraje
(prostřednictvím Bc. Zuzany Zavázalové)
Ing. Daniel Šnejd, ředitel ÚOP Národního památkového ústavu
Radek Ježek, DiS., starosta města Kaplice
Ivan Kůta, starosta obce Dolní Dvořiště
Michal Jarolímek, jednatel Destinace Novohradsko-Doudlebsko
Jaroslav Zeman, projektový manažer Destinace Novohradsko-Doudlebsko
