Milan Koželuh

Koncert na Vysoké

Když svatý Petr dovolí, (protože všechny instituce už dovolily) a nic neočekávaného se nestane, bude v sobotu večer na Vysoké koncert.
Mám k tomu něco napsat.
Co ale?
Vysoká, více než tisícimetrová hora, na ni lišejníkový les syrový jak ve Skandinávii, sám vrchol se skalami keltskými… Na dohled od sebe jsou tam vrcholové skály dvě, téměř stejně vysoké.
Vidět do kraje odtud není, ale výška a síla hory, ta cítit je.
Vlastně nejdřív musíme na večerní horu vystoupat cestou pod skalami jejího severního hřebene, tam krajinu pod sebou uvidíme. Vysoká je nejvýš nad zemí pod sebou ze všech novohradskohorských hor, víc než pět set metrů.
Půl kilometru výšky…
Ale zpět na vrchol. Přijde nás tam snad víc a budeme jako obvykle hlučet, předávat si recepty a sdělení, co kolegyně v práci, a kam na dovolenou … A po telefonu budeme nahluchlé babičce líčit, jak malé lezou zoubky.
Prostě to, co na velebných místech zpravidla děláme.
Jen někteří budou v úžasu a prožívání tiše stát.
Začne se šeřit a hlasy překřikujících se návštěvníků budou stále víc vítězit nad ubývajícím světlem.
Pak ale vystoupí nevlídný muž, myslím, že všichni víme, že to budu já, a se snahou o pozitivní tón přivítá zúčastněné, čehož si většina nevšimne, tak trochu hlas zvýší, vlídnosti ubyde, přibyde místo něj prosba, aby si mobilní závisláci šli telefonovat jinam. Někteří ztišení mu pomohou tím, že začnou dělat Ššššš!, a za necelou půlhodinku opravdu nastane ticho.
Baterie mobilů se konečně vybily…
Nevlídný muž šeptem, slyšitelným ale až do posledních koutů, znovu přivítá návštěvníky a umělce a pak se odněkud shůry ozve hudba.
Tichá a přece silná a slyšitelná.
Vrchol Vysoké, pokud hora a svatý Petr chtějí a dovolí, má mimořádnou akustiku. I tichý zvuk z vrcholové skály se nese po celé hoře.
Potichu, ale daleko.
A pokud my budeme hodní a otevření, tak také hluboko.
Během koncertu se udělá tma a my přestaneme vnímat očima.
To, kde jsme, si ale budeme dobře pamatovat.
Bude to čas pro zvuk, hudbu a vnímání krásy poslechem
Po koncertě společně, každý se svým světlem v ruce a ti šťastní i v srdci, sejdeme po bezpečné cestě zpět do Hojné Vody.
Bude-li jasná noc, uvidíme za sebou temný horizont Velké Vysoké, hory, kde se to stalo…
No, tak teď víte, proč nevím, co o tom napsat.
Alespoň tedy věci organizační.
Podmínky budou přírodní, sháníme sice něco na sezení, ale ať každý spíš počítá s tím, že si sedne, lehne, opře či jinak spočine podle své chuti a vybavení.
Vodu k pití zajistíme, buřty ale nebudou.
Psát teď o zákazu kouření na vrcholu Vysoké může být přivoláváním deště, tak dodám, že zákaz platí víc v případě sucha. Stejně zbytečný se může ukázat pokyn Repelenty sebou. Hmyz bude nebo nebude zlobit v závislosti na počasí.
Svítilny sebou! To myslíme vážně, cesta zpět nebude osvětlená a i když půjdeme pohromadě, ať má každý své světlo.Pro vás kteří znáte Vysokou jen ze strany skal, mám uklidňující informaci. Cesta zpět je opravdu cesta, ne pěšina mezi balvany.
A vlastně věc nejdůležitější.
Koncert se koná protože to byl můj dřívější neuvážený nápad, jehož se ještě neuváženěji chytla paní Šárka Floderová z KIC Trhové Sviny. V okamžicích našeho zmaru (nebo problikávání soudnosti?) se objevil hudebník, pan Mikuláš, snad ještě víc nadšený a pozitivní.
Po pravdě řečeno, my dva, Šárka a já, bychom to byli už několikrát nejraděj zabalili, ale on nás vždy přemluvil.
Měl na to svou brutální metodu. Vždy se hlasem tichým a slušným jen zeptal – Promiňte, že pořád obtěžuji, ale chci se zeptat, jestli ten koncert tedy bude,…
Co pak máte odpovědět!
Akce je to nekomerční ve smyslu účelu a náplně, děláme (si) ji pro radost.
Říká se to asi pokaždé, ale teď je to opravdu pravda pravdoucí – budete jako účastníci hodně důležití. Vaše pohoda, radost, přispění k dílu.
Krásné by bylo, kdybychom tam nebyli jako účinkující a diváci, ale my všichni, co jsme přišli na Vysokou něco prožít.
Když svatý Petr dá a my si to zasloužíme.

Související obrázky: